MOTOR
_ jaké palivo žene naše biomotory

Blitzmaschine - "Faustrecht" (2011)

25-03-2011 BE: Jednou si takhle dva finančníci v Hamburku řekli, že už maj plný zuby kravat se znakem dolaru a rozhodli se, že se budou věnovat tomu, kam je to už dávno táhlo. A tak v roce 2009 vznikla kapela Blitzmaschine. Nutno dodat, že netušim jakejch úspěchů dosáhli v oboru peněz, ale muzikálně se trefili do naší krevní skupiny. Ovliněný byli hlavně partama DAF, Nitzer Ebb, Depeche Mode a Front 242 (taky tam slyšim Spetznas), takže můžem jen spokojeně pokyvovat hlavou. Ani jedna ze 14-ti písniček se necourá, sází rytmy jak ředkvičky, spolu s odsejpající basovou linkou místy příjemně agresivní. Pozadu nezůstává ani zpěv (zpívá se anglicky a německy), tu přitvrdí, jindy se pustí do křížku se snahou o melodii, kterou si ovšem při holení v koupelně nezazpíváte. Osobně doporučuju sadičku 4. až 8. písničky, protože to jsou ty správný součástky fabriky BEEO (obvzvlášť pecka "Do Not"). Pokud jste, jako my, ujetý na oldchoolovku v moderním hávu, čekejte krásný mrazení na zádech a bolení za krkem od věčnýho poklepávání hlavou....9/10

Substaat - "Substaat" (2011)

24-02-2011 BE: Jedná se o debutový album týhle trojice ze severu, konkrétně z Norska a kluci se rovnou vrhli na dvojalbum. Jak už to bejvá, první placka je standartní nálož vlastní tvorby a druhá přesoustružená tavenina jinejch partiček podobnýho kalibru. Kapela je zdárnym příkladem toho, že podle bukletu se dá rozpoznat její styl hudby, protože tihle norové vycházej z principů oldchool EBM, což je na obalu jasně vidět. K těmto starým principům a postupům přidali samozřejmě nové zvuky a aranžmá, dobře melodicky vyhlazenej zpěv, kterej se kloní k synthpopovýmu ražení. Celkově je album spíš poklidnější, kdy oldschool a aggro občas vystřčej růžky, ale nijak nedominujou. To vynahrazuje druhá placka překopávek, kdy se o něco víc zatemní obloha a atmosféra mírně přitvrdí v čele s našimi oblíbenci Spark!. Substaat balancujou na pomezí agresivního EBM a synthpopový atmosféry, což je pro tenhle uhlazenej kousek skvělá konstalace... 8/10

Nitzer Ebb - "Industrial Complex" (2010)

29-04-2010 BE: Anglický kováři Nitzer Ebb byli jedni z prvních, který do svých posluchačů začali sypat syrovej tvrdej rytmus industriálních bicích a kláves, se skvělym řevozpěvem a tím se pro mnohé stali synonymem pro EBM nebo brutal disco. Avšak u novýho alba se dá hovořit o "Dvakrát nevstoupíš do stejný řeky". Zdá se, že se kapela snaží o návrat ke svým kořenům, vytratila se rocková atmosféra předchozího alba ("Big Hit" vyšel před 15-ti lety!!!). Písně jsou sice svižně taneční, mají moderní aranžmá, ale nějak mi tendle vývoj nesed, skoro bych řek bezduché balancování na hraně oldskůlu a snahy zapadnout do soukolí současný elektro scény. Když si člověk začne pokyvovat hlavou do rytmu, vzápětí zjistí, že je mu vše předhazováno s ubíjející monotóností a jakousi beznápaditostí. I když nápady v písních jsou, pořád to nějak nestačí. Jeden známý, který se o elektro hudbu skoro nezajímá prohlásil, že se Nitzer Ebb konečně daji poslouchat. Osobně sem spíš zklamanej, rozhodnutí nechám na vás..... 6/10

Törr - "Tanec Svatýho Víta" (2000)

31-03-2010 BE: Cože? Kapela tohodle metalovýho ražení na stránkách BEEO? Právě tohle album se jako jediný z tvorby Törrů totálně vymyká a překvapuje mě, že se mi nedostalo do ruky už dřív. Kluci ho nechali projet ozubenejma kolama soustruhu a na konci vypad překvapivě dotaženej a kompaktní ingot s nápisem elektrometal. Zpívá se pěkně česky a k mýmu překvapení v textech nenajdeme prvoplánový prasárny, který by se daly od skupiny tohodle typu očekávat, snad až na skladbu "Láska až za hrob", která je však muzikálně a rytmicky tak našláplá, že se to dá v pohodě zkousnout. Řek bych nejlepší pecka na desce. Celkově jsou texty spíše primitivnějšího vyznění a song "Maděra" mě opět přesvědčil, že se žádná metalová parta neobejde bez písničky o chlastu. Jinak je zpěv pěkně metalovej, ale hlavně v refrénech zabalenej do chytlavýho hávu. Za zmínku určitě stojí hned první ultra vypalovačka "My", pohodově laděná, ale svižná "Žijem ve městě" nebo uvolněnější "Tanec Svatýho Víta". Na český poměry se jedná o velmi povedenej kousek, jenom škoda, že takovejch desek nevydala kapela víc...7/10

Koncert The Prodigy (27-11-2009 - Tesla Arena, Praha)

02-12-2009 EO: Poslední listopadový pátek 2009, do Prahy zavítala tlupa elektroinženýrů The Prodigy. Jednalo se o jejich první samostatný koncert na našem území, v minulosti se tu sice objevili již 2x, vždy však jako součást jiné akce. Na samostatný koncert jsem byl tedy natěšen jako slévač na jeho první odlitý ingot. Za předskokany byla vybrána anglická partička Enter Shikari, která mým sluchovodům příliš neladí. Nechtěl jsem si tedy kazit zážitek a dorazil přesně na začátek elektrizující show The Prodigy, kteří jeli nekompromisně podle naplánovaného jízdního řádu (21:15 start, 22:40 end).


A hned první špona "World's On Fire" rozjela v narvané, staré dobré sportovní hale, taneční elektro peklo. Jestli zůstalo na ochozech po prvním neřízené střele v klidu stát, nebo sedět pár zcela zatuhlých strojů, při následujícím výstřelu "Breath" byla celá hala na nohou. Dobře známá trojka performerů, doplněná o vysokofrekvenčního bubeníka a kytaristu, pevně popadla celý dav do svých mechanických chapadel a dokonale ho ovládla. Následuje další projektyl z nové desky "Omen" a v hale propuká taneční elektro šílenství, až z toho mrazí.

Rozhlížím se kolem sebe a od podlahy ke stropu celá hala tančí, ruce vzhůru, přede mnou dvě lepé děvy v transu krásně vlní boky, tak tomu řikám koncert. Mezi jednotlivými kousky jsou občas krátké pauzy, které trochu narušují flow, ale bez nich by asi naše fyzické schránky zkolabovaly, nemajíc chvilky oddechu. Zvuk je dokonalý, jednoduchá světelná baterie se stroboskopy a lasery dotváří v mohutném kouři pekelnou atmosféru. Upsali se snad pánové samotnému vládci elektro pekel, ovládájí snad zdroj nekonečné energie? Dvojice rapperů má celý dav i v této pekelné atmosféře zcela pod svou kotrolou, nechají ho zpívat, tančit dle jejich pokynů a při "Smack My Bitch Up" Maxim Reality dokonce dokaže donutit celý vařící kotel k usednutí a hromadnému výskoku.

Zhruba 80min. odteklo jak žhavá láva, nechce se tomu ani věřit. Hala si žádá přídavek a její přání je samozřejmě splněno. The Prodigy párty je prodoužena v přídavku o "Take Me To The Hospital", "Out Of Space" a "No Good (Start The Dance)". Ve 22:40, přesně dle jízdního řádu, vjíždí rozjetá lokomotiva do depa a zastavuje. Díky pánové, kvalitně odvedená práce, tuhle párty si rád ještě zopakuju!
A na závěr seznam odpálených střel: World's On Fire, Breathe, Omen, Warrior's Dance, Firestarter, Run With the Wolves, Voodoo People, Omen Reprise, Invaders Must Die, Diesel Power, Smack My Bitch Up, Take Me to the Hospital, Out of Space, No Good (Start the Dance)       (foto by PetrKlapper.com)

Black Box: Wax Trax! Records, The First 13 Years (2009)

12-11-2009 EO: Kovářům z města Industrial veleznámý americký label Wax Trax!, ale hlavně jeho sublabel TVT se rozhodl rekapitulovat a vydal 3CD antologii svých prvních 13ti let existence od roku 1993. A rovnou můžu říct, že pamětníkům a znalcům industriálních a elektro oldschool dob by tato kompilace rozhodně neměla ujít! Je přímo natřískaná veličinami a zakladateli stylů, které nás tak zajímají. Najdeme tu dřevní "Revolting Cocks" a jejich "Beers, Steers and Queers", "Supernaut" od "1000 Homo DJ's", spiše punkovou "Envoye" od "Young Gods", nebo "Digital Tension Dementia" od "Front Line Assembly" a to jsem se nedostal ani do čtvrtiny 1. frézované placky. Kompilace je sestavena s preciznosti CNC obráběcího stroje a těžko na ní hledat slabiny. Místo dalšího vychvalování, které by bylo čistě subjektivní, vzhledem k tomu, že byl právě v té době a právě těmito mechaniky vytvářen můj robotický skelet, uvedu už jen další výřez z obsahu těchto 3 plátů. Sister Machine Gun, Pig, Musolini Headkick, Coil, Clock DVA, KMFDM, Foetus, A Split Second, Chris Connelly, Ministry, The KLF, Laibach, My life With Thrill Kill Kult, Meat Beat Manifesto, Pankow, a další a další. Kompilace EO moc nemusí, tohle je ale skvělá vyjímka!

Sequenz-E - "Aggressive Youth... Coming to Destroy" (2004)

29-10-2009 BE: Jsou dva druhy oldschool EBM. První sorta vznikala v devadesátejch letech minulýho století (vyjímky i dříve) a při dnešním poslechu se spousta produkce tý doby jeví dost jednoduše a nepropracovaně. Ale maji na to nárok. Druhá část vznikala v tomhle století a jde většinou o kapely, které se snažili bejt pokračovateli nakročenýho stylu. To znamená, že do vší tý syrovosti přibyli moderní zvuky a aranžmá. Německá kapela Sequenz-E vydala album v roce 2004 a po hlavě se vrhla do "moderního" oldschool EBM. Bohužel v roce vydání alba už jaksi nestačí jen kopírovat zaběhnutý klišé let minulejch a spolýhat na to, že v jednoduchosti je originalita. Všechny pecky z alba se nesou v duchu jedný basový linky (samozřejmě i bicích) a občasnýho řachtání kovů v pozadí. Všechno umocňuje nezáživnej chraplavej hlas, kterej se vás snaží přesvědčit, že melodie je jenom přežitek. Umim si živě představit, že na koncertech může tak jednoduchá sestava zvuků a chrchlání působit i rozjetym a nabuzujícim dojmem, ne však při domácim poslechu, zvlášť pokud je to celý album nějak zahuhlaně utlumený. Oldschool EBM bereme všema deseti, ale takhle nějak si to nepředstavujem... 4/10

Koncert IAMX (10-10-2009 - Sasazu, Praha)

12-10-2009 EO: Opět po roce vám přinášíme seriál zvaný "Koncert IAMX". 10.10.2009 jsem se dostavil do prostor nového pražského, těžce celebritního, klubu Sasazu, kam se Chris Corner aka pan X se svým ansáblem dostavil tentokrát. Nechvalná pověst tohoto klubu, jež doprovázela mé kroky, nelhala a obavy ze špatného zvuku a atmosféry prostředí se potvrdily. Vzhledem k cenám drinků, ochotě barmanů a layoutu interiéru jsem si nechtěl kazit večer a vynechal tak předskokana, kterým byl James Nemo, sólový to projekt Jamese Cooka z londýnské kapely Nemo.

Dorazil jsem tedy chvilku před jedenáctou hodinou večerní, stihl si dát jednu malou kolu za parádních 50,- a na pódium, ozdobené shlukem vysících žárovek, vtrhla již zavedená sestava Tom, Dean, Janine, Chris a rozjela svůj, v Čechách tolik oblíbený, elektro clash kabaret. Prostor před pódiem byl zaplněný zhruba z poloviny, takže se dalo celkeme bez mačkání a tlačení dostat přímo do nepřílíš zahuštěného kotle. Pověst Sasazu bohužel zřejmě odradila většinu skalních emo fanoušků a v publiku tak nebyly k zahlédnutí v podstatě žádné kreatury se smutnýma a ubrečenýma očima, které vidí někam dál do jiných prostor a které výborně dotváří atmosféru podobných koncertů. Hned po prvních elektro pulsech otvíráku "Kingdom Of Welcome Addiction" vyslaných do publika, bylo jasné, že atmosféra nebude jediný problém. Zvuk byl nevídaně potichu a plochý, jako kdyby vše hrálo z přenosného "jezevčíka", položeného na pódium. Dalo se tak dokonce zcela bez obtíží bavit s ostatními lidmi, což je na koncertě přinejmenším podivné. Postupem času se úroveň hlasitosti částečně zvedla, kvalita však zůstala stejná po celou dobu, což nejvíce odnášel zpěv, který ve vypjatých emo chvílích pitoreskně vystřeloval z oné zvukové placky. Dále komentovat zvuk asi nemá cenu.

Co se týče show, ta byla na standartní X úrovni. České publikum má tradičně zmáknuté refrény snad všech písní IAMX a odzpívalo spolu s Chrisem většinu kocertu, za bouřlivých reakcí na začátku každého odehraného kousku. Jen ten emo faktor v Sasazu nějak chyběl, a nepomohl ani oblíbený plastový koník, ani celkem vyvedené projekce. Po odehrání všech hlavních pecek z nové desky, včetně cajdáku "My Secret Friend" a mé oblíbené "You Can Be Happy", podpořených piliři předchozích alb, tak koncert, ani ne po hodině skončil. "Cože tak krátkej koncert!?", rozsvítilo se všem v hlavách. Naštěstí nasledovaly 2 bloky přídavků s mega hity typu "Kiss And Swallow" a "After Every Party I Die", které zažitek prodloužily alespoň o dalších cca 20min.

Konec, šlus a začíná pravé Sasazu techno disko, které má kupodivu lepší zvuk než koncert. Prostředí Sasazu, typ návštěvníků tohoto klubu a dokonale odfláknuté nazvučení, tento koncert zasouvají do přihrádky šedého průměru. Nebýt charisma kapely, skončil by o mnoho přihrádek níž.       (foto by PetrKlapper.com)

Left Spine Down - "Fighting For Voltage" (2008)

07-10-2009 BE: Tahle Vancouverská pětice vostrejch hochů pod taktovkou Jeremy Inkela (Frontline Assembly) je míchanicí cyberpunku, punku, industrial metalu a elektroniky. Kytary tady nejsou jenom doprovodnym elementem, ale hlavní pilíř poměrně rychlý palby, kdy klávesy jsou potlačený dozadu, odkud dotváří atmosféru. Nemalou zásluhu na punkovym zvuku má i syrovej hlas, takovej ten, co si řikáte, že ten floutek co zpívá je asi pěkně drzej. Zpěv se ve většině případů drží nápaditejch melodií a spolu s kvalitnim aranžmá posouvá kapelu o kus vejš, než podobný skupiny. Na plátu najdete kromě intra, outra a dvou meziher i vypalováky ala Ministry, rozjetý pecky s drum&bassovym bicím doprovodem, ale hlavně kvalitní řež s punkovym nádechem, jemně okořeněnou elekronikou a tvrdě našláplejme kytarama...7/10

Around The World And Back: Greek Tribute To Depeche Mode (2005)

21-09-2009 BE: Tributům se na našich stránkách příliš nevěnujem, hlavně z toho hlediska, že 80% tvořených "předělávek" je neoriginálních až nudných. A britští DM jsou kapelou, která měla "tributovanou" snad každou písničku, ať už od podobných synthpoperů, tvrdých elektroniků nebo metalových mániček. Jak už název napovídá je tohle album od Řeků, což aspoň pro mě znamená, že jsem neznal ani jednu z kapel, která se vrhla do překopání DM poetiky. Skladby mají v podstatě stejný aranžmá jako originály, změnili se jen zvuky, přístup a zpěv. U první písně jsem se trochu zalekl, když zazněli popové kytary do písně "Police Of Truth", ale obavy sem hned zanechal na jinou recenzi. Pár kytarovek se zde najde (třeba "Somebody" cajdák v doprovodu španělky a klavíru), ale jinak vše elektronicky uhlazený, chvilkama možná až moc pomalý. Předělávka "Shake The Disease" kapely Mindwaltz, patří rozhodně k tomu nejlepšímu, kdy se jim povedlo do písničky zakomponovat i xylofony a tím je vše prosáklé řeckou a DM atmosférou. A taková "Little 15" s šansonovym nádechem evokuje zakouřenej bar při zavírací hodině. Z nějakýho, mě neznámýho důvodu, je tahle placka lepší, než její souputníci v podobných tributech a už kvůli dvou posledně zmíněným písním, by jste si album měli určitě aspoň poslechnout...7,5/10

Koncert VNV Nation (14-09-2009 - Lucerna music bar, Praha)

16-09-2009 Soňák: Jelikož se tentokrát nejednalo o ortodoxní továrenský industriál, tepající v rytmu BEEO vysočanského pneumatického bucharu, byl jsem, coby nováček v oboru, vyslán oběma pány inženýry na synthpopový dencink VNV Nation. Úvodem krátké intro pro ty, kteří nevědí, odkud vítr fouká. Odkud jinud, přátelé, než z Německa, konkrétně z Hamburku. Nicméně oba dva členové VNV jsou Britové; Ir Ronan Harris (veškerá elektronika, zpěv, texty) a Anglán Mark Jackson (e-bubny). Harris je zpěvák par excellence, vládne dost jasně identifikovatelným hlasem, který si v elektro rybníku nespletete. Čiší z něj maximální nálehavost. Po jeho „lásko, vrať se zpátky!“ roztaje i ta nejledovější královna. A ještě přivede kámošku!

Ale nepředbíhejme! Tedy v pondělí 14. září jsem se automobilem dostavil do LMB na koncert Solar Fake, Rotersand a zmiňovaných VNV Nation. Od Solar Fake jsem stihnul pouze dva songy, ačkoliv kasír mi nahoře tvrdil (poté, co chtěl 100 Kč přirážku oproti předprodeji), že „akorát teď začali!“. Ty si tedy neodvážím hodnotit, ovšem poslední song byl celkem chytlavej. Určitě bych posunul návštěvu baru, kdyby hráli dál. Tak snad příště! Aspoň jejich zpěvák zachránil můj pocit, že jsem na EBM koncertu. Mimo mastnýho mikáda na temeni - celá hlava vyholená, jak to má být. Jinak ostatní interpreti, především zpěvák Rotersand a bubeník Mark z VNV, tohoto komponovaného večera, by se hodili spíš do drátěnýho ringu MMA full contact. Dvoumetrový vyholený mackové, před kterejma by šoupal podrážkama i ten nejdrsnější sparťanskej výtržník. Bylo jasný, že tady to není žádný schwule koncert s přihřátou taneční hudbou.

Osobně to mám tak, že když jdu někam na koncert, musím mít tu kapelu naposlouchanou, jinak mě to moc nebaví. Málokdy se stane, že mě někdo neznámej ohromí svým živým projevem. A jelikož od Rotersand znám asi jen dvě písničky, který občas probublaj na Last.fm a jelikož mě právě moc neoslovili, asi nemá smysl hodnotit ani je, abych případně neurazil jejich fanoušky. Ale tak jó, tak šlapalo jim to, bylo se i na co koukat, nuda to nebyla, ale žádnej pořádnej nápad. Tolik můj méněcenný, čistě subjektivní názor. A hlavně; kurva už mě bolej nohy – chci VNV na scéně!!!

A je to tu! Pětka světelných tapet, Markův drum-set, do kterýho mydlí vestoje, notebooky, syntezátory a další elektronický hejble (bez kterejch tuhle hudbu prostě neuděláš), pro dva doprovodný hráče. Tu přibíhá i puclík Ronan. Obkrouží třikrát půlkulatý podium, vzpomene si, že už tu jednou byl: „I hate this stage!“ a začíná Tomorrow Never Comes, asi největší pecka z posledního alba. Nástup byl opravdu ostrej, takřka okamžitě je naladěná stejná vlna mezi publikem a kapelou. Ačkoliv to u předkapel tak nevypadalo, lidi si přišli tenhle koncert maximálně užít. Škoda, že zrovna přede mnou hopsali dva ožralí kluci, samozřejmě mimo rytmus, o to ovšem okázalejc. Házeli rukama na všechny strany, furt se chytali kolem krku atp., a když se nakonec začali líbat, byl jsem nucen definitivně opustit své výhodné místo a šoupnou se víc vpravo. Tolik příhody zpod podia, na kterým se téměř dvě hodiny hrály samý vypalovačky, všechny ty chytlavý melodie, který jsou na VNV výjimečný a u kterých nemůžete jen tak pasivně podupávat. Šije to prostě celým tělem! Hrály se i dvě pomalý, Illusion a Beloved a myslím, že právě u Illusion se neudržel fanda zprava a rychlým přískokem se dostal za Ronana a políbil mu zpocenou plešku. Jako fór to bylo fakt dobrý, málem tím rozhodil celou kapelu (publikum stoprocentně) a celej patos tý balady šel ihned do kopru. Jak jinak, když se u toho zpěvák tlemí... Když se ještě držim trochu při zemi a vím, jak každá kapela většinou všude chválí svoje publikum, stejně jsem přesvědčenej, že v Praze bylo to publikum na VNV opravdu výjimečný, jak Ronan dokola opakoval. Podle jejich rozzářenejch obličejů, odplácávání a neustálýho „fuck yeah!“, „fucking amazing crowd“ a „really, really, really thank you!!“, to nemohlo být jinak. A jak si polská klika vymohla svým chorálem tadáda tádadada závěrečnou Perpetual?? No kdo jste nebyli – litujte!       (foto by PetrKlapper.com)

Spark! - "Ett Lejon I Dig" (2009)

08-09-2009 BE: O těhle dvou švédech jsme psali na našem webu když vydali debut "65 Ton Stål". Kapela vydala druhou placku a stejně dobře našláplou. Všechny pecky si dou po vlastní ose, co se týče hlavně zpěvu, kerej je velice (na poměry EBM) melodickej a doopravdy svojí originalitou drží každou píseň nadstardatně vysoko. Osobně mi připomíná rozčileného zpěváka Falca, jenom se švédským "dialektem". haha. Konec srandy. Teď o klávesách. Sou nabroušený, rychle šlapou a s ničim se nese...ou a o bicích se dá říct to samý. Prostě výborná konstalace tohodle žánru. V písních se převážně opakují stejný zvuky (neplést s melodií) a to kapele dodává nezaměnitelnej sound, stejně jako když slyšíte první tóny od Spetsnaz a víte odkud vítr vane a Spark!ům to sluší. Trošku mě mrzí, že se z jejich tvorby vytratila vymazlenost v podání industriálního doprovodů, která dodává stylu syrovosti a větší agresivity. Ale co, furt si stěžujem na málo inovace, tady ji máme. Hned druhá pecka nás přesvědší o tom, že lze v EBM refrénu skousnout i romantickej nápěv. Kurňa, to fakt de? Jo, de! Takže začněte ve zběsilym rytmu kejvat hlavou a vyražte za těmahle vikingama... 9/10

Dupont - "Entering The Ice Age" (2009)

01-09-2009 EO: Po čtyřleté přestávce o sobě dává vědět, svým třetím dlouhohrajícím plátem "Entering The Ice Age", švédské duo Dupont. Tahle dvojka temných novoromantiků opět odlila a vybrousila dokonalý elektronikou nabitý projektil, který může směle atakovat taneční parkety nejen EBM mechů. Opět se můžete setkat s temným a zasněným hlasem, skvěle doplněným elektronikou z pomezí 80. a 90. let, vytvořenou současnými technologickými postupy a instrumenty. Vliv DAF, Front 242, nebo DM je na desce zcela zřejmý, rozhodně se ale nejedná o bezduchou napodobeninu těchto ingotů. Celým plátem se pak prolínají magické elektronické vlnky, jakoby je sem včaroval sám J. M. Jarre a všechny části dokonale propojují v kompaktní celek. Špona "New Dawn" bude určitě patřit do svačinového kufříku mnoha DJs, BEEO však rozhodně doporučují oldschool atak "Behave". Všem duším, čekajícím na novoromantickou vlnu dnešní digitální doby, doporučuji.

Angstfabrikk - "Daneben Heißt Richtig Liegen" (2009)

31-08-2009 BE: Už název napovídá, že tahle parta bude od našich sousedů z Německa a to rovnou z Berlína. Kapela vznikla v roce 2005, ale teprve tento rok jsme se dočkali debutového alba. To v sobě zajímavym způsobem kloubí prvky oldschool EBM s tím moderním a právě tahle míchanice dává tomuhle plátu unikátní zvuk. Najdeme zde agresivní vypalováky, pomalé promyšlené kusy, rozjeté nezastavitelné pecky a dokonce předělávku od "Dead Kennedys" hitovku "California über alles". Album uzavírá pět remixů, namátkou od AD:keY nebo FabrikC. Hlavní devizou tohodle plátu je čistý, moderní zvuk, se spoustou skvělých nápadů a inovací, poslech je kompaktní a nenaruší ho ani klišovitý zpěv, který, zaplať Pánčert, jaksi do toho všeho zapadne. Dáváme palec nahoru...

AD:Key - "Thema Nummer Eins" (2008)

07-08-2009 BE: AD:Key je vedlejším projektem klávesáka Rene Nowotneho z Armageddon Dildos a společně s kovářkou Andreou nás zavádějí do oceláren tvrdé elektroniky. Tohle debutový album nás strhává do hlubin taveniny zvané OldSkůl EBM i když ne zrovna v pravym slova smyslu. Troufám si tvrdit, že skoro každá špona tohodle plátu přináší novej pohled na tuhle škatulku, ať už se jedná o ženský vokál, který mé ucho v těchto vodách dlouho neslyšelo, tak i o zvukový formace narušující monotónní basovou linku, která je pro jiný grupy tohodle žánru hlavním nosnym pilířem. No, ikdyž tady bas hraje taky prim, ale bez svojí jaderný syrovosti. Když už jsem zmínil ženský zpěv, musím ještě dodat, že pouze sekunduje zpěvu mistra Nowotneho. Jinak zde najdeme klasický doprovodný zvuky industriálního pozadí, cinkání, bouchání, rachtání, který dobře zapadaj do rychlosti tohodle svižnýho soukolí. Jako bonusy najdete na CD i tři remixy. A shrnutí? Neotřelej přístup, rychlý palby, na bukletu kladiva a hlavně dobrý...

A.D.A.C. 8286 - "Love, Hate 'N' Rage" (2009)

20-07-2009 BE: Po dlouhym čase se ke mě dostalo poctivý nový oldschool EBM, od našich německých sousedů a to čtveřice A.D.A.C. 8286. To, že si kluci libujou v pěkně rozžhavenym kotli agresivní elektroniky je na tomdle jejich druhym plátu znát. Posluchačovo ucho dostává klystýr rychlou palbou bicích hned od první písničky, kterým sekundujou hustě nabroušené klavésové smyčky basů, tu a tam se ozve industriální cinkot a rachtání. Prostě všechno co by člověk od zvuku takový skupiny měl očekávat. Menším zklamáním byl pro mě zpěv, který sice pěkně zapadá do rychle se otáčejícího soukolí tohodle rozjetýho stroje, ale chybí mu inovace a nějaká ta melodie. Po vzoru punkových kapel, agresivní hlas většinu textu odfrázuje a občas se k němu přidaj i sborový výkřiky. Tenhle výlisek se povedl, ale nejsem si úplně jistej, jestli by nestálo za zvážení, vyjetý koleje oldschool EBM trochu ozvláštnit nějakýma novýma nápadama.

Tamtrum - "Fuck You, I'm Drunk / And: Stronger Than Cats" (2009)

10-07-2009 BE: Dostalo se mi do ruky limitované dvojalbum ( jen 666 kousků ) této francouzské trojice a hned mi vytanula otázka "Sakra, co jsou vlastně, tyhle typy zač? Nejde ani tak o jejich Mansonovskou vizáž kapely, jako spíše do jaké kategorie zařadit jejich hudbu, protože tento výlisek můžeme rozdělit do tří částí, které obstojí samy o sobě. První z nich je "veselá" taneční elektronika s čistou basovou linkou, dobroušená kytarou, řádně vyzpívaným hlasem až se mi při poslechu vybavili nejlepší léta "Think About Mutation" či popové "Shamen". To se nedá říct o druhé části, které dost potemní a na řadu přicházejí postupy moderního EBM. Až na jednu vyjímku jde o rychlé songy s "příjemně" agresivním zpěvem. Tato část, je myslím hlavním proudem kapely, aspoň podle toho, co jsem mohl slyšet na webu z jejich starší tvorby. Dvojalbum uzavírají Leather Stripácké remixy, které již poslechnuté písně ještě o kousek posunou do trash EBM. Poslech alba mě vcelku překvapil, už kvůli své různorodosti.

IAMX - "Kingdom Of Welcome Addiction" (2009)

28-05-2009 EO: Po předchozích 2 veleúspěšných kusech a jednom trošku přemotivovaném koncertu v LMB, jsem se třetí desky pana X, popravdě, trošku obával. Obavy však byly zcela zbytečné. Chris Corner - ředitel elektro kabaretu IAMX pokračuje dále ve vynikající práci. Nová deska zpomalila, potemněla a pocitově řádně přitvrdila. Opět tu najdeme kabaretní elektro glam ve své nejčistší podobě, doplněný erotickým zpěvem raněného androgynního tvora. V temnotě ubylo tanečních hitů a texty se staly ještě více niterné, což dává nové desce opravdu sílu. Bez váhání se poddejte emocím, které na vás z tohohle kusu vybroušeného titanu září, nechte si rozmazat vlastníma slzama oční stíny a zatlouct se do nitra růžového gauče. You can't be happy!

Orange Sector - "Mindfuck" (2009)

27-05-2009 BE: O předchozím ingotu "Profound" od slévačů Orange Sector z Hannoveru jsme v sekci "motor" psali a recenzi jsme zakončili slovy, že se nemůžem dočkat co z nich vypadne dál. A od článku uplynul přesně rok a my v kovářských rukavicích držíme jejich poslední výrobek s názvem "Mindfuck". Opět je to nálož oldschool EBM, ale kluci začali hledat nové postupy slévání, což se projevuje zejména pomalejším otáčením jednotlivých ozubených kol. Album opravdu dost zpomalilo, zhutnělo a některé elektro postupy a zvuky mi evokovali kováře Nitzer Ebb a jejich placku "Belief". Ani jedna ze zmíněných věcí není na škodu, pokud by tomu jaksi něco nescházelo. Snad ve snaze o promyšlenější muziku, se odpařila taneční dravost a ta správná EBM syrovost. Zpěv se standartně drží svého chraplavého potenciálu, svým rozsahem opět nijak nevybočuje a drží OS ve svých důlních kolejích. Nejlepším a nejrychlejším parketním zadupávákem tak zůstává pouze jedno ozubené kolo nesoucí název "Wir Sind Stahl". Album rozhodně není špatné a bereme s povděkem, každý nový odlitek tohoto žánru, protože tuny válícího se odpadu kolem, se opravdu poslouchat nedají...

Skold vs. KMFDM - "Skold vs. KMFDM" (2009)

06-05-2009 EO: Německá tovární linka KMFDM opravdu asi trpí přetlakem elektronické páry a v roce 2009 vydává hned 2 plnotučné desky. Na jedné z nich spolupracuje se švédským mechanismem, říkajícím si Tim Skold (ex kytarista od páníška Marilyna) a právě ta se dostala do EO zaměřovače. O vítězství kvantity nad kvalitou KMFDM tvorby jste se už v BEEO motoru mohli dočíst, spolupráce se Skoldem však rysku elektro vah opět nepatrně převážila ke kvalitě. Skold do KMFDM hudby vnesl podstatně více elektroniky, někde odkazující k oldschool EBM, někde k tvorbě Mansona, někde dokonce až k synthpopu. Zásobník tak pěkně odsypává jeden náboj za druhým, aby byl v přestávkách doplňován až industriálními vložkami, nazvanými "Interlude". Celek je řádně temný a tvrdý a pokud jste ještě uplně neodstavili KMFDM na slepou kolej, máte rádi rannou tvorbu Marilyna Mansona, nebo elektronické plochy Front Line Assembly, pak vám tento kousek doporučuji k poslechu, rozhodně převyšuje klasickou tvorbu KMFDM. Za pozornost, mimo jiné, stojí špony "Bloodsport", "Alkohol", nebo pomalá synthpopová "Error 404".

Koncert Project Pitchfork (08-04-2009 - Lucerna music bar, Praha)

15-04-2009 BE: Předem chci upozornit, aby jste tuto krátkou recenzi na koncert PP nebrali jako názor odborníka přes tuto "legendu", nýbrž jako pohled BEEO návštěvníka, kterému bylo stále divné, co na této kapele vidí široká komunita temnot v ČR. A právě proto jsme se vydali na tento zážitek v domnění, že nás nějakým způsobem kapela přesvědčí o svých kvalitách a že nosiše s nápisem PP budeme zpět vyhrábávat v koši. Ale to se nestalo.
Do Lucerny jsme dorazili na poslední písničky předkapely DEPRESSIVE DISORDER, což by se dalo nazvat jako rytmický hlomoz, díky příšernému zvuku. Opravdu jsme se zhrozili, že podobný zvuk budou mít i Pitchforci. Ale jak už bývá zvykem, bylo to (zřejmě) schválně, aby si poté návštěvníci řádně užili hlavní hvězdy večera. A ty se po skončení DD bez větší přestávky objevili na pódiu.
Jak jsem již zmínil, kapelu nemám naposlouchanou, ale většina písní byla z posledního alba (pár jsem jich poznal), ale o tom, že živě bude poslech lepší nemůže být ani řeč. Je pravdou, že chvilkami jsem zpozorněl a začal si i podupávat, ale vzápětí se písničky Pitchforkovským způsobem zvrtly do průměrného cajdáku a tak jsem se zklidnil a chopil se svého piváka. Snad to je díky táhlým zvukovým blokům, která jsou dnes masivně v elektru používány, ale na můj vkus připravují písně o svižnost a rytmus. Ty největší sr**** přišli až když kapela dvakrát přidávala. Zpěv byl v podstatě stejný jako na řadových albech, takže bez nápadu a nepomohlo ani zpěvákovo chození sem a tam. Klávesák s účesem Roda Stewarta řádně bořil nos do kláves při nejhnusnějších pasážích písní a v pozadí to většinu koncertu rozjížděl "perfektně" stojící kytarista.
No, když to shrnu, stále nevím, proč se Projekt Pitchfork těší takové oblibě a už ani nevím zda to chci vědět. Zážitek z koncertu mám průměrný až podprůměrný a jestli jste jiného názoru, napište nám, abychom Váš názor mohli zveřejnit...

EO: Můj názor, co se týče kvality hudby Project Pitchfork, se velmi podobá BE. Navíc už po několikáte jsem se přesvědčil, že živé bicí se k tomuto druhu hudby prostě nehodí, obzvlášť pokud přebíjí, díky nehorázně zpackanému zvuku, všechny ostatní nástroje. Celý koncert byl opravdu tragicky nazvučen, včetně překvapivě docela kvalitní předkapely, kterou zvuk vyloženě degradoval. Depressive Disorder bych si docela někdy vyzkoušel jako hlavní kapelu. Project Pitchfork do budoucna přenechávám chladným fanynkám z temnot, pro které je PP hudba asi vyráběna.

Obszön Geschöpf - "Erection Body Mutilated (Back From The Dead)" (2009)

06-04-2009 BE: Těžký kytarový rify, hutný šlapající rytmus, tvrdé klávesové bloky, Ministrovský až deathmetalový zpěv a mohutná temná atmosféra, která se dá krájet, i tak by se dalo popsat poslední dvoj album kapely Obszön Geschöpf, kterým podle dosažitelných informací je francouz Remzi Kelleci. Poslech tohoto výlisku je opravdu hustota, až na malé vyjímky zde nenajdete veselou melodii či zvuky a celek jen tak nezpomalí. Škatulka pro toto těžkotonážní rypadlo by se nejspíše jmenovala dark elektro / industrial / EBM, ale škatulka by pod náporem takového nášlapu nevydržela. Jak bylo zmíněno na začátku, písničky (ne všechny) jsou okořeněny kytarou, které vás svým přístupem zadupou do země a kterým sekunduje šeptavě "křičící" hlas zpívající anglicky. Druhé cd je předělávkami prvního od jiných mistrů temnoty, kromě tří pecek, a něktéré z nich jsou dle mého soudu povedenější než originál. Připravte se na temný elektro výlet hluboko do podzemí a posuďte sami....

MDM - "Modern Digital Militia" (2008)

23-03-2009 BE: Při poslechu prvních tónů tohohle plátu se mi okamžitě vybavila parta Ministry, ale poslech druhých tónů mě okamžitě vyvedl z omylu. Tyhle čtyři kanadský kováři do toho sice chvílema dupou pořádně, ale zároveň jsou jaksi v defenzívě. Deska je klasickým crossoverem elektroniky a kytar a když se na webu podíváte na nějaké jejich foto, je Vám jasné, že kapela je mimo jiné ovlivněna gotikou, což není voda na náš mlýn. Zpěv je řádně "ministrovský" umocněný dupavou kytarou, ale jakmile dojde na refrény stává se z něj "deathstarsovský popíček" i se svými zpomalujícími chordy v pozadí. Všude propagovaná hitovka "Silence & Pressure" jakoby Deathstars z kytary vypadla. Na odlitku se najdou dvě, tři pecky, které BEEO zahřejou u kovadliny, avšak celek je plochý a nějakých nových nápadů, aby člověk pohledal a nezachrání to ani bonusové remixy. Kdo chce vidět MDM naživo, ať zavítá do Leipzigu 31. května na Wave Gotik Treffen.

The Prodigy - "Invaders Must Die" (2009)

18-03-2009 EO: The Prodigy vstupují do ocelárny s novým, v pořadí pátým, dlouhohrajícím počinem a musím uznat, že se vstup náležitě povedl. Již prvním krokem je železo náležitě rozpáleno, aby mohl být dále zpracováno se zkušeností velmi zručných ocelářů. Tímto počinem se The Prodigy vrací ke svým kořenům někam mezi taneční album "Experience" a drsné "The Fat Of The Land". Střídají se tu tak propracované, cinkavé taneční rify se skvělým, do dokonalosti vybroušeným, agresivním zvukem a charakteristickými Prodigy vokály. V bezchybné rovnováze tak před vámi leži v souladu pořádně tvrdá elektronika s hravými disco rytmy. Co skladba, to elektronikova lahůdka, vyzdvihovat vysokozdvižným vozíkem jen některé z nich, ztrácí zcela význam. I přesto, že na ingotu najdete většinou řádně zpřerážené beaty, čož se do soudku BEEO, kde je vše pěkně narovnané zrovna nehodí, tento odlitek důrazně doporučuji k poslechu.

BE: Tohle bylo pro mě neočekávanějším albem tohoto roku a jak už psal EO, je to návrat ke kořenům. Bohužel. Předchozí placka "Always Outnumbered, Never Outgunned" byla pro kapelu dost zlomová, hlavně z hlediska, že se vydala novou cestou. Ale kapela s ní asi neměla moc úspěch a tak sáhla po osvědčeném "návratu ke kořenům". Takže na novém CD si můžete poslechnout již obehrané Prodigy postupy, včetně starých zvuků. Pro mě osobně nic novýho...

Digital Factor - "Look Back To Go Forward" (2009)

05-03-2009 BE: Tohle trio z Německa svými elektro měchy opět trochu nechalo rozhořet naší EBM výheň. Ne všechny písně jsou, dle našeho soudu, povedené, ale vesměs se jedná o svižnou taneční elektroniku, občas doplněnou klasickými oldschool EBM klávesami, občas inspirovanou technem či acid housem a to vše prošpikované německým a anglickým zpěvěm, který však kreativou příliš neoplývá. Je to takový druh zpěvu, který jste už mohli slyšet někde jinde. Sama kapela uvádí, že jsou ovlivněni, mimo jiné třeba Front 242, Frontline Assembly, Nitzer Ebb, The Prodigy a Chemical Brothers. Vše nasypte do mixéru a nechte řádně rozmíchat, pak nechte o jeden řád degradovat kvalitu zmíněných velikánů a máte tu zatím poslední počin kapely Digital Factor. "Look back to go forward" pěkně šlape, příjemně se poslouchá a svým přístupem nikoho neurazí...

Deathstars - "Night Electric Night" (2009)

27-02-2009 EO: Svou, v pořadí třetí, plnotučnou deskou "Night Electric Night" o sobě dávají vědět švédští electro metalisté Deathstars. Do temnoty vycizelovaná pětice se snaží navázat na své dva předchozí, úspěšné, zářezy a musím říct že tentokrát nejsou jejich stroje promazané a dost drhnou. Na celém albu nenajdeme nic nového, co by alespoň z části navázalo na jejich předchozí hitovky typu "Blitzkrieg Boom", nebo "Cyanide". Jako kolovrátek na desce zní do nekonečná zopakované a nudné postupy elektronického goth metalu namíchaného s harsh zpěvem, bez jakéhokoliv pokusu vymyslet cokoliv, čím by deska zaujala. Od 3 skladby, se tak začíná každý biomech, při poslechu tohoto kousku, k smrti nudit a ani pilotní šroub "Night Electric Night" v něm neprobudí žádné emoce. Tenhle plát je zcela zbytečný a můžete ho bez váhání přenechat emo lízátkům do jejich přenosných audioaparátů, jinam nepatří.

Capsule - "More! More! More!" (2008)

02-02-2009 EO: Konečně tu máme slibovaný miniscan japonského future disco dua "Capsule", jejichž poslední, sedmé, album nese názen "More! More! More!". Hned po krátkém elektronickém intru rozhýbe vaše boční protektory do tanečního vlnění špona, nesoucí název alba, která by se mohla klidně stát disco etalonem. A dále pokračujeme v podobném duchu přes strojově odsekávanou pop částici "The Time Is Now", elektro veselou "Jumper", až k tajemnému kousku "Gateway". V těchto místech se, jinak skvěle obrobený plát oceli, bohužel trošku nalomí a přes klasické japan disco, znějící ve skladbě "Plesure Ground", pokračuje k méně zajímavým končinám, vytvořenými posledními třemi šroubky alba. Všem, jimž se pohybový aparát kolíbe v rytmu disco a skener hledí do budoucnosti, mohu toto album směle doporučit. V zemi, kde vychází slunce, vznikají velmi zajímavé hudební future projekty, ostatně, tomu se asi není co divit.

Nitzer Ebb - "Showtime" (1990)

09-01-2009 BE : Opět jsme s BEEO zavítali do dob, kdy ještě pojem EBM neznamenal jen strohý techno rytmus a kdy se teprve formovaly veškeré elektro postupy. Třetím albem se britští Nitzer Ebb vydali trochu jinou cestou, než se očekávalo. Zvuk celkově dost zhutněl a zkompaktněl, vytratila se syrovost pro ně tak typická, vše zpomalilo a kluci začali experimentovat. Na pomoc si dokonce přizvali samotného Alana Wildera z Depeche Mode a píseň "Lightning Man" je nasáklá depešáckou poetikou zkrz nazkrs, navíc okořeněnou trubkou a klarinetem, což se u takové hudby dost často neslyší. Celkově už není zpěv jen jako rytmický doplněk jako u předešlých alb, kdy výkřiky střídalo agresivní "kázání". Z písní už nečiší jakási dravost a protest nespoutaného mládí a nahradila je promyšlenost a již zmíněné experimentování, ať už co se týče zpěvu, melodie tak i zvuků samotných. Kluci nám holt vyrostli. Velkou peckou na albu je "Fun To Be Had", která se snaží držet ve vyjetých kolejích dvou předešlých alb. Showtime obsahuje 9 písní a jako pokračovatel našláplého agresivního EBM působí jaksi uhlazeně, ale poslouchatelně.

OOMPH! - "Oomph!" (1992)

28-12-2008 BE :: Prvotina německého tria, která nese název "Oomph!", stejně jako kapela, se oproti další produkci kapely výrazně liší. Vypadá to jako by kluci strčili hlavy do vod elektroniky a tímto prvním albem teprve hledali škatulku, kterou budou okupovat. Kapela se nakonec ustálila v oddělení temná kytarová gotika, vzdáleně připomínající Rammsteiny. To ovšem neplatí o tomto prvním odlitém ignotu, kdy se na vás ze všech stran valí poctivá oldschoolová elektronika, umocněná dobou ve které vznikla, což se projevuje zejména tím, že nostalgicky začnete vzpomínat na Cassandra Complex nebo Cabaret Voltaire. S tím souvisí i jednoduchost písní, které v té době nebyli ještě tak masivní a hutné a připomíná spíše několik náhodných zvuků poskládaných do rytmického celku. Ale to patří ke hře. V několika písních se již objevují kytarové rify, aby po vzoru Swamp Terrorist jaksi nezapadli tam, kam mají. Tvrdý chraplavý zpěv s občasnými výkřiky , též poplatný své době, k vám promlouvá v angličtině a němčině. Nelze s určitostí říci, které skladby jsou na albu to nej, ale v době vzniku byli hitem frontlajnovská "Ich Bin Du" a mírně industriální "Der Neue Gott". Jestli se rádi noříte do starých časů vznikající elektroniky, a pod lety ošlehanými plakáty Front 242 trávíte své nejlepší chvilky, je album "Oomph!" přesně pro vás...

Koncert IAMX (14-12-2008 - Roxy, Praha)

17-12-2008 EO :: Po roce jsem za BEEO opět vyrazil na koncert pana X, tentokrát do klubu Roxy v Praze. Mé mechanické kroky byly, po loňském, ne zrovna vydařeném koncertu IAMX v Lucerna music baru, lehce váhavé. Veškeré mé obavy se však naštěstí rozplynuly jak pára nad právě odlitým ingotem. Po třech letech Chris Corner a jeho ansábl konečně změnili setlist, osvěžili ho novými kousky z chystaného alba, včetně nového singlu "Think of England" a tak se cca ve 20:30 rozjel neuvěřitelný, černobílý electro clash kabaret, jak ho umí jen tahle UK partička žijící v Berlíně. Hned v úvodním setu bylo narvanému klubu, plnému růžových, či proužkovaných panenek a truchlících mladíků s temnými stíny pod očima oznámeno, že byla Praha vybrána pro poslední show v letošním roce a bude se filmovat, čímž bylo přilito řádně rozžhaveného oleje do kotle. Předvedená show byla elektrizující jak vedení špatně odizolovaného vysokého napětí, Chris si svým výborným charizmatickým zpěvem a pohyby ve stylu tančící loutky, získal během chvilky snad každého, kdo se v dosahu jeho electro výbojů vyskytl. Většinu, u nás velmi dobře známých skladeb, s ním odzpíval celý klub a tak není divu, že se vlna energie přelila i zpět na pódium a došlo i k destrukci některého ze zařízení panem X. Scéna s kabaretními kartami, většinou jen černobíle nasvícená, perfektně dotvářela atmosféru. V rohu pódia čekal na svou příležitost dotvořit clash atmosféru i bílý plastový koník s přelepenýma očima černou páskou a dočkal se. Na závěr si IAMX dovolili to, co si v Roxy dovolí jen málokdo a cca 15min po posledním přídavku, kdy byl již prostor pod pódiem téměř prázdný, vtrhli znovu na scénu, překročili "policejní hodinu" a vystřelili mezi zbývající lidi pecku "After Every Party I Die", není co dodávat. Kdo si po zkušenostech z loňského LMB nechal tenhle electro kabaret letos uniknout, ať si podmaluje černě oči a ponoří se do těžké deprese. IAMX v Roxy bez zaváhání potvrdili, že jsou ve své electro clash kleci opravdovou špičkou!
P.S. Jsem velmi zvědavý na chystané album, podle vypuštěných vzorků soudím, že bude mnohem temnější a depresivnější, s ještě větším důrazem na charizma sexy zpěv Chrise, než předchozí 2 kusy.

Imperative Reaction - "Minus All" (2008)

20-11-2008 BE: Kalifornie - sluníčko, holky na kolečkovejch bruslích a Imperative Reaction. Nebýt tohoto posledního alba asi bych si těchto temných pánů ze států ani nevšiml, protože jejich starší odlitky ničím nevyčnívali z kontejneru zvaného trash EBM. Diskotékové postupy, beznápaditá melodie křížená se zpěvem ala Robert Smith. Někde se však objevila jakási síla, která kapelu řádně nechala zmutovat a výsledkem je album "Minus All". I po všech přeměnách se jedná o taneční muziku, ale s mnohem tvrdším nábojem. U mnoha skladeb se nemůžu zbavit dojmu, že se jedná o vedlejší projekt NIN, což samozřejmě není, ale kapela se jejich vlivem netají. Nosné elektronické plochy, agresivně vybroušené a melodicky dotažené, doplňují doprovodné samply a skvělý zpěv, který při refrénech reznerovsky přitvrdí (kromě pár vyjímek). Vůbec si myslím, že je to právě zpěv, co drží toto CD v nadstandartních rovinách. Pokud bychom sáhli po nějaké škatulce, asi by měla název TBM. Ale TBM v nejvybroušenější podobě, perfektně šlapající, kdy každý zvuk zapadne na své místo a vytvoří kompaktní hustý celek. Tihle kluci vykročili jinou cestou a myslim, že správnou.

T.Raumschmiere - "I Tank U" (2008)

20-11-2008 EO: BEEO radlice tentokrát zavítala do německých polí a vyorala do temnot EBM dní electro mága T.Raumschmiere, vlastním jménem Marco Haas, s jeho letošním tunovým kusem oceli "I Tank U". T.Raumschmiere pro nás opět připravil, jak je jeho zvykem, celou hromadu kvalitních electro koláží a experimentů s různými styly. Všechny EBM zámečníky jistě potěší opravdu pestrá směs temných zvuků a stylů, kde se objeví agresivní nasamplované kytary, záhrobní atmosféra s nalehavým zpěvem, který směle předčí i pana M. Mansona, brutální rave a techno rytmus, ženské electro funky vokály, minimalistické experimenty ve stylu NIN, či syntetické melodie s odkazem do 80. let. Ačkoliv je každý šroubek na tomto plátu z jiné krabičky a aspiruje na potencionální hit některého z tanečních electro parketů, celý kus drží pevně pohromadě a zavede vás na prohlídku do mechanických končin, které zná opravdu jen T.Raumschmiere. Tuhle prohlídku si rozhodně nenechte ujít, nebudete litovat, Marcovi se nová deska opět povedla a putuje dále po velmi originální cestě!

Red Flag - "Time Is The Reaper" (2008)

10-11-2008 EO :: Z liverpoolského bratrského dua elektronických kovářů "Red Flag" zbyl již jen Chris Reynolds a 5 let po smrti svého bratra Marka vydává další dlouhohrající kus oceli nazvaný "Time Is The Reaper". Pojďme nasednout do jeho nové bitevní ponorky a nechme se bezpečně provést hlubinami temného elektra.
Ihned po ponoru nás v monotoním rytmu oblopí nelítostný tlak tvořený hlubokými elektro tóny a na pozorovacím můstku se nám, přes 15cm neprůstřelné sklo, naskytne šokující výhled na nekonečné hudební plochy "depešácky" posmutnělé romantiky. Pomalu proplouváme kolem útesů, kde hejna biomechanických ryb dotváří atmosféru prohlídky, až se nám ani nechce vynořit. Tu skotačí v ubíjejícím EBM tanečním rytmu, tu zběsile útočí na bezpečnostní sklo vybíjejíce svou lítost, jinde se jen odevzdaně vznáší v smutném očekávání svých potomků, kteří již nikdy nepřiplují.
Pokud rádi, přes svá biočidla, nasáváte elektronickou, velmi temnou, ale romantickou atmosféru, pravděpodobně tuto prohlídku neabsolvujete naposledy. Zvláštní pozornost si jistě zaslouží exempláře "Halo", "Stranger Than Fiction", "Let It Begin" a samozřejmě "Time Is The Reaper". Slzavé, taneční, romantické, ubíjející elektro. Ponor vřele doporučuji.

Faderhead – "FH3" (2008)

29-10-2008 BE :: Německé uskupení Faderhead vydalo svůj třetí počin s překvapivým názvem „FH3“ (předchozí se jmenovali FH1 a FH2) a dle našeho soudu, je to zatím nejpovedenější placka. Sami o sobě píší, že jejich hudba zní jakoby Neuvěřitelný Hulk souložil s Paris Hilton, což je dobrá hláška, ale těžko představitelná. Předešlá alba v sobě kloubila elektro, powerpop, a EBM s jakousi německou přesností a čistotou. U nejnovějšího CD se o tom dá hovořit tak napůl. Téměř všechno řádně potemnělo, spousta tracků Vás „mile“ pohladí po tváři svým drsným povrchem a BEEO se konečně dočkali i pořádně nabušených kladiv. Čtvrtá pecka „Another Dead Boy“ se nás snaží zadupat svými agresivními klavesami a syrovou podstatou, skoro stejně jako to umí NIN. Svým EBM přístupem sekunduje „Hammer Of The God“ kde se pan Faderhead řádně rozeřve. Zá ní následuje „nejosřejší“ věc na albu „TZDV“, která nás přikovala ke zdi a k níž lze na webu shlédnout i vynikající video (doporučujeme). Všechny tři zmíněné písně jsou z alba určitě nejagresivnější, zbytek je pokračování předchozích alb v temnější podobě a méně taneční atmosférou. Faderhead se tímto výliskem vydávají trochu novou cestou a jen doufáme, že bude správná.

Koncert Ladytron (20-10-2008 - Lucerna music bar, Praha)

28-10-2008 EO :: Liverpoolská electro partička Ladytron vystoupila na samostatném koncertě poprvé v naší EBM zemi v pondělí 20. října 2008 v příjemném prostředí Lucerna music baru. Koncert se rozjel cca ve 21:30, po hodině a půl čekání, které vyplnili DJs svými startovacími sety. Naše motory tak byly patřičně nažhaveny. Hned od prvních tónů bylo jasné, že se bude zvuk podstatně lišit od albových verzí a provede nás temnotami opravdového tanečního elektra. Klasická 4 členná sestava byla doplněna o basáka a bokem sedícího bubeníka a produkovala opravdu temné tóny v monotoním ubíjejícím rytmu, který nás pomalu zatloukal do podlahy. Překvapení pro mě bylo nahrazení těch veselejších klavesových linek, známých ze studiových nahrávek, pouze zpěvěm, což rozhodně prospělo celé show a ještě potrhlo temnotu, jež nás obklopovala ze všech stran. Bohužel zvuk v sále se hodně vzdaloval ideálu, byl přebuzený a po většinu koncertu tak nebylo vůbec rozumět zpěvu. Kdo se však přišel podívat na ocelově chladnou electro show, byl určitě touto skupinou analogových vampů uspokojen v plné míře. Kromě zvuku a krátké délky koncertu se tedy dá říct, že se jednalo o kvalitním olejem promazaný zážitek! A na závěr tu pro vás máme playlist: Black Cat, Runaway, Ghosts, High Rise, Seventeen, True Maths, Season, Dateline, Deep Blue, Fibua, Discotraxx, Last One Standing | Kletva, Burning Up, Destroy.

Cobalt 60 – "Twelve" (1998)

13-10-2008 BE :: Jedná se o odnož belgických Front 242, kam si přinesli svojí poetiku, zde umocněnou kytarovým doprovodem. Vůbec bych se nebál přirovnání k Young Gods. Toto jejich druhé, plnohodnotné album jako celek působí velmi hutně, těžce stravitelně a až při několika posleších objevíte melodičnost, tak typickou pro tyhle party, které ve své době vytvářeli základy elektro industrialu. Kromě jedné písně s akustickou kytarou jde o rychlejší kousky, kde již zmíněné elektrické kytary dodávají dravosti a zároveň umocňují těžkou atmosféru. Nejpodivnější písní, která se snad v elektro vodách vůbec objevila je „12 months“ kde velmi povedený romantický nápěv začne okořeňovat tvrdá kytara takovým způsobem, že nevěříte vlastním uším. Z alba nevybočuje žádná skladba, vše je dost kompaktní, tvrdé a těžké. Prostě vedlejší projekt, který se zkrátka povedl...

Autodafeh - "Hunt For Glory" (2008)

13-10-2008 EO :: BEEO rypadlo nám opět vyhráblo něco ze staré dobré oldschool EBM temnoty, fanoušci stylu Front 242 zbystřete svá EBM čidla! Švédské trio "Autodafeh" letos vydalo první dlouhrající počin a za BEEO musím říct, že to není vůbec špatné. Na albu najdete 17 kvalitně odkalených špon, včetně 2 remixů a 1 skryté špony, znějících jako Front 242 s přesahem až do tvrdého oldschool EBM typu Spetsnaz a jim podobných. Pravdou je, že vliv "Frontíků" je občas až příliš zřetelný, až máte pocit že jsou tu zpět v plné síle. Slova o trapné kopírce vám však od vašeho hlavního komunikačního ústrojí sebere velmi kvalitní, moderní a tvrdě znějící zvuk, po kterém současní frontíci jen marně tápou. Nejlepším odlitkem je dle EO názoru hned 2. špona "Stompers", znějící přesně v EBM stylu, jak ho BEEO biomechové mají rádi. Za zmínku dále stojí, že se jednoho z remixů chopili námi oblíbení mechové "Spark!". Tuhle partičku severských mechanismů rozhodně stojí za to sledovat.

KMFDM - "Brimborium" (2008)

03-10-2008 BE :: Tohle ex-německé uskupení KMFDM (Kein Mehrheit furh die Mitleid) chrlí každý rok nejméně jedno album a elektro fans je nemusíme představovat. Jejich poslední tvorba , dle našeho mínění, sklouzla k určité monotónosti, kdy se vytratila určitá dravost a „revoluce“, kdy se jednotlivé songy snadno zaměňují a s každého vydaného kusu vyčnívají nad průměr tak nanejvýš tři písně. Bohužel album remixů „Brimborium“ není vyjímkou. Jedná se převážně o předělávky písní jejich posledního studiového alba „Tohuvabohu“, na kterých zapracovali jiné elektro grupy. Bohužel se nejedná o totální překopání, kdy by každá kapela udělalala píseň k obrazu svému, ale je zde ponechán původní zpěv a ve spoustě případů i samply. I přesto se dá spousta kapel poznat podle zvuku. Hned například na prvním kousku „Tohuvabohu“ zanechali TBM stopu Combichrist, na druhém „Looking For Strange“ dost vyměkli Die Krupps, na „Not In My Name“ o svých elektro kvalitách přesvědčili 16 Volt a hned dva kousky si střihli australani Angelspit. Na albu je celkem 11 skladeb, z čehož ta poslední je jen mixem telefonátů fans kapely, takže se ani nejedná o píseň. A ten zbytek? Vzhledem k tomu, že jsou to předělávky už tak nevýrazných originálů (alespoň podle nás), jedná se doopravdy o pouhý průměr.

Ultraviolet - "The Thin Line Between Love And Addiction" (2008)

18-09-2008 BE :: Tihle „depešáci“ ze Španělska tvrdí, že jsou ovliněni NIN, IAMX a DE/VISION. Podle mě jediné co je spojuje s NIN je, že jejich poslední album (je to průřez tvorbou 2004-2008) lze zdarma stáhnout z jejich oficiálního webu. Ale jejich poslední řadové album je právě The Thin Line Between Love And Addiction. Od samého počátku se na vás valí depešácká poetika umocněná charizmatickým zpěvem a okořeněná tím správným synthpopem. Hned třetí song „Modern Girls“ svým zvukem evokuje DM hit „Personal Jesus“, skvěle doplňený akustickou kytarou a foukací harmonikou. U písně „Back In The Room“ by se klidně dalo uvěřit, že je přímo od samotných již zmíněných DM. Celé album se nese v tomto duchu, melodie zpěvu a občasné breaky se snaží narušit zaběhlá klišé jiných napodobovatelů. Ke kladům také patří dobře navržená aranžmá, snad kromě dvou songů, kde slyšíme jen táhlé zvukové stopy, které by se hodili spíše na rozjezd nějakého industrialu. Zbylých 8 kousků se tváří kompaktně a poslouchatelně. Velmi mile mě překvapili.

CAP - "Statement" (2002)

11-09-2008 BE :: Po dlouhé době zde máme opět poctivé oldschool EBM, v takové syrově a zvukově vyhraněné podobě, jakou nám kdysi nabízeli Nitzer Ebb. Spousta písní tak opravdu zní, jen s tím rozdílem, že kde očekáváte pořádný rozjezd, jede skladba pořád stejně pomalu. Představte si od Nitzer Ebb píseň "T.W.A.", která se nikdy nerozjede. Pokud znáte staré EBM postupy bude vás to trochu tahat za uši. Avšak ne celé album se nese v pomalém rytmu, i když svižné skladby nepřevládají. Výtečná a rychlá je třeba "CSF", typicky nitzerebbovská "Walk the Dead" nebo spetznasovská "Bad Dreams". Kapela je v podstatě jakýmsi vedlejším projektem zakladatele Pouppée Fabrikk, Leifa Holma. Ve dvou skladbách můžeme slyšet hostujícího Johana z námi také oblíbeného uskupení Dupont.
Statement je velmi osvěžujícím produktem, skládající se převážně z pomalých částí, ale se zvukem, který dělali jen ti nejlepší oldschool mechové, až se chvílemi může zdát, že si jisté části písní rovnou vypůjčili. Doporučuji.

E-Craft - "Electrocution" (1999)

25-08-2008 BE :: Na webu je o této partě dělníků z Německa spousty protichůdných informací, takže vlastně ani není jasné kolik jich je, což nám konec konců může být jedno. Styl těchto mechů je často označován jako aggrotech/elektro-industrial, s čímž by se u tohoto alba i dalo souhlasit. Hlavní škatulka by přece ale jenom byla označena jako trash EBM. Tento styl BEEO moc nemusí, ale zde je přeci jen malá vyjímka. Po druhém, třetím poslechu zjistíte, že se album nějakým způsobem vymyká z řady podobných techno industriálních kapel (lví podíl na tom má zpěv). Hned druhá pecka „Electrocution“ Vás přikove k zemi svým vybrošeným TBM, což je vlastně hlavní pilíř alba. Za zmínku ještě stojí 4 skladba „Full of Decay“, která se podobá bandě KMFDM, ale bez kytarových doprovodů. Další věci už jen sekundují ostrému nástupu, tvrdé techno rytmy a klasické postupy doplňuje agresivní zpěv. Celek se vyvyšuje mírně nad průměr. Na webu jsem měl možnost poslechnout si i nejnovější placku E-Craft a kapela bohužel už zapadla do stereotypu ostatní trash EBM kapel...

Menticide - "N.M.E." (2007)

19-08-2008 EO :: BEEO rypadlo opět vyhráblo do světel našich vašich skenerů něco pro fanoušky oldschool EBM stylu, kteří nepohrdnou tvrdou elektronikou, či TBM. Jedná se o debutové album švédského seskupení "Menticide" s názvem "N.M.E" (čti "enemy").
Intro tohoto plátu nás bez okolků převeze důlním vozíkem blíže k temnotám EBM štol, aby do nás hned v druhé pecce s přiznačným názvem "Search And Destroy" začlo bušit masivní EBM kladivo, podporováno hlasem, který rozhodně nepatří fanouškovi country hudby. Tento temný až hard core hlas nás bude provázet celým plátem a navozovat nám tak skvělou atmosféru kraje za řekou Styx. 4. špona "We Fail" nás zanese do vod tvrdé elektroniky, jak ji hrají třeba Front Line Assembly. 5. skladba "Getting Away" nás dokonce vyzve k temnému ploužení se s biomechem nejlépe opačného pohlaví, aby nás mystická šestka "Painkiller" opět zadupala svými oldschool EBM rytmy až pod taneční parket. Šestka "Painkiller" vyšla již na promo singlu a je dle EO mínění vlajkovou lodí tohoto plátu. Dále se převezeme na elektronické vlně "Implode" k bratříčkům "Backstabber" a "Komm Zu Mir", které na svět přivedla opět matička oldscool EBM. Desátou, až ambientní šponou "Interim", trošku zjemníme vybroušené hrany tohoto plátu, použitím sladké francouzštiny, abychom za zvuku TBM stylu v 11. kousku "Rise" dospěli ke konci velmi zajímavé exkurze a vyslechli si více než temnou přednášku "Enemy". Tak tenhle plát oceli ke stavbě vašeho rypadla rozhodně doporučuji!

Rob Zombie - "American Made Music Strip By" (1999)

07-08-2008 BE :: Možná se ptáte, co na našich stránkách dělá chlápek, kterej neudělá bez zvuku kytary ani ránu? Ale právě to je omyl. Už v jeho řadových deskách lze tu a tam zaslechnout libé klávesové zvuky a natož na tomto, už lety ošvihaném skvostu. Na albu se nachází remixy jeho starších věcí a pán, který si nejen říká Zombie, ale navíc i tak vypadá, se do toho pustil zhusta. Všech 12 kousků se nese v tanečním duchu, až by se mohlo zdát, že nebýt kytar a démonického hlasu, měli bychom před sebou jen jedno z mnoha elektro CD. Robova starší tvorba je poctivý hard rock, kde je všechno na svém místě, možná až trochu moc promyšleně, aby bylo vše "líbivé", zde se navíc přidají elektronické bicí, doprovodné klávesové bloky a poměrně dost se změní aranžmá. Asi nejlepší peckou je hned první "Dragula", která se dostala i na soundtrack k filmu Matrix. Ke konci poslech alba trošku sklouzne k monotónosti a nezachrání ho ani Robův charismaticko-ďábelský zpěv. Hodnotit album 0-100%, dal bych mu něco kolem 70, což naznačuje, že jde o nadprůměr, zvláště pro milovníky tohoto temného pána. Je dobře, že tvrdé rockové kapely, jednou za čas vypustí do světa svoje elektro překopávky (dalšími jsou třeba Fear Factory) a dovolí nám si poslechnout jejich hudbu z jiné stránky.

Margin Of Error - "Destroy.Create.Repeat." (2008)

04-08-2008 EO :: Novodobé EBM s probublávájícími trance zvuky, úpěnlivý řev ze záhrobí přinášející apokalypsu, tvrdé kytarové rify přecházející v chorály a vizáž androgynů, to vše vdechlo život prvnímu dlouhohrajícímu albu amerických "Margin Of Error". Dlouho jsem nemohl stylu novodobého EBM najít žádný ostrý zub, ale Margin Of Error se do mě svým debutem rovnou zakousli. Velmi kvalitně kalený plát "Destroy.Create.Repeat." obsahuje 13 nýtů, které rozhodně stojí za prozkoumání. 3 androgyni vás první skladbou převezou blíže k temnotám, kde vás, na její hranici, budou pomalu tepat hlouběji a hlouběji, dokud nepodlehnete. Pokud se váš vkus ubírá od kladiv a strojů spíše k temnotám a TBM, pak vřele doporučuji, zvláště pak 10. nýt "Frustration", který maličko vybočuje z řady ostatních, či 2. nýt "Physical Body Projection", který je klasickým představitelem novodobého EBM.

Darkmen – "Darkmen" (EP 2005)

25-07-2008 BE :: Nerad recenzuji "pouhé" EP, ale tihle pánové z Belgie si to určitě zaslouží. Kapela zatím řadové album nevydala, ale vzhledem k tomu, že je to opravdu hustá oldschool, power EBM kovárna, je třeba jí zmínit, protože má našlápnuto určitě slušně. Podle svých vzorů (Nizter Ebb, Spetznas, Ionic Vision) na Vás vypálí svojí agresivitu, kde je vše jak se u takové muziky sluší a patří. Tvrdé bicí doprovází industriální pozadí a samply okořeněné syrovými rychlými klávesovými smyčkami. Je nutno pochválit zpěv, který se drží jakýchsi EBM klišé, ale občas se dokáže perfektně vlisovat do nahuštěné atmosféry. Asi nejlepším skvostem je čtvrtý kousek "Industries V2", kde se pomalejší industry nálada při refrénu změní v HC EBM. Na webu si je možné poslechnout i spousty jiných, kvalitních odlitků od této dvojice, takže se snad dočkáma i plnohodnotného alba. Protože jestli se tak stane, myslím, že nás čeká vynikající EBM zážitek, až se z toho pos...

Kloq - "Move Forward" (1989)

22-07-2008 EO :: Seskupení anglických EBM / Synthpop predátorů, v jehož čele stojí Oz Morsley, vydalo po velmi úspěšném singlu "Were Just Physical" plnohodnotné album "Move Forward". K sobě do party, si na výpomoc s dobroušením některých špon, přibrali "Klog" personu EBM kovanou jak se patří a sluší. Není jím nikdo jiný než Douglas McCarthy (Nitzer Ebb, Fixmer/McCarthy), který na pár šponách vypomohl svým hlasem. Mužete si být jisti, že tam kde mistra DMC zaslechnete, tam se vás pokusí zatlouct do země pořádná EBM palice!
Celkově album zní velmi moderně a má skvělý zvuk. Nenajdete tu oldschool EBM, jak ho mají BEEO rádi, ale pokus o jednu z cest jak v oldschool EBM pokračovat směrem k taneční a více elktronické poloze. Pokud se na tuto, jistě zajímavou, cestu vydáte, budete míjet nápady, které určitě stojí za poslech. Občas tu zaslechnete postupy, jako by vypadly ze zásobníku starých nahrávek Depeche Mode (např. špona "Connecting"). Nová deska také obsahuje doladěnou verzi staršího instrumentálního tanečního hitu "Ibiza", který se sem opravdu nehodí a dle mého názoru by jej Klog měli ze svého repertoáru vyřadit. Ke konci album bohužel sklouzává do techno tanečního proudu a nejsem si zcela jistý, zda jsou tyto odbočky z cesty to pravé pro synth fanoušky, pro které byl pilotní singl určen. Vřele tedy doporučuji k poslechu 1. polovinu tohoto plátu s vynechánim skladby "Ibiza", obzvláště pak kousek "I Never Said", pro tanečněji a více pop zaměřené biomechy pak i 2. polovinu plátu.

Nitzer Ebb - "Belief" (1989)

07-07-2008 BE :: Možná z nedostatku přísunu čerstvého, kvalitního paliva se opět vracíme ke klasice s velkým "K". Druhé album těchto anglických dělníků je o poznání jiné, než jejich první obrobek. Kapela hudebně dozrává, což se projevuje především promyšlenější hudbou a zpěvem, oproti předešlé tvorbě se vytratila dravá syrovost a kapela si již nevystačí s jednoduchou agresivní smyčkou hnanou dokola. Celek poměrně zpomalil, přibyly doprovodné zvuky dolaďující atmosféru. Zde již není hlavní nosnou konstrukcí zpěv a troufám si tvrdit, že všech 9 písní by obstálo i bez něho. Neznamená to však, že je jaksi navíc!! Bez McCarthyho by Nitzer Ebb nebyli tím čím jsou. Vzpomínám si jak po "sametové revoluci" dávali na ČT jakousi anglickou hitparádu a právě na ní se zjevil videoklip "Control I Am Here". Okamžitě jsem běžel pro kazeťák a nahrával na mikrofon přímo z televize. Jak mě dostala samotná vizualizace klipu ani nemluvím. A právě tato pecka spolu s "Shame" jsou nejblyštivější kousky alba, které nás i po těch letech dokážou pěkně nažhavit. Jestliže jsme psali, že první album je Praotec Čech EBM, tak tohle musí být jeho bratr... Měl vůbec bráchu?

Novinky, které by neměly ujít pozornosti vašeho periskopu

06-07-2008 EO :: V těchto do běla rozžhavených dnech spatřila temnoty skupinka nových nebo novými zbrojními systémy vylepšených EBM mechoskřetů. My bychom vás na ně rádi upozornili, ať jste na ně připraveni, než se tu rozkoukají.
Vedoucí skupinky se jmenuje "Turnbull A.C's", což je zbrusu nový boční projekt mistra Pontuse Stålberga z námi oblíbené dvojice "Spetsnaz", který přichází s těžkotonážní palicí, nazvanou "Let's get pissed". Připravte se na opravdové old school EBM, tak jak ho mají BEEO rádi!
Další v řadě následuje starý známý tančící mechoskřet "Combichrist", s novou a dost ostrou bojovou minibruskou "Frost EP: Sent To Destroy" na které najdete 3 nové nýty + množství remixů od partiček jako "Rotersand", "Suicide Commando", "Northborn" a jim podobných. Opět můžete očekávat velmi, ale velmi naštvané TBM.
Tančícího mechoskřeta se snaží předběhnout EBM bojovník "Ionic Vision" se svou čerstvě ukutou dvousečnou sekerou, které říká "Bitter Isolation". Zdá se, že je poslední útočná zbraň těchto belgických bojovníků opět vyspělejší než ta předchozí, což nemusí být dobře.
Jako poslední ze skupinky pochoduje kolonizátor "Kloq", kterému válečnou kuš "Move Forward" pomáhal sestrojit Douglas McCarthy z "Nitzer Ebb" a vyzbrojil některé šípy svým ohromujícím hlasem. Pozor některé šípy z téhle elektronické kuše mají ambice zasáhnout i vody mainstreamu, DM fanoušci na tuhle zbraň zostřete své periskopy.

Ionic Vision - "Actual" (2005)

30-06-2008 BE :: Zase jedna z kapel, která spadá do naší EBM "nukleární" čtveřice: Nitzer Ebb, Spetznas, Orange Sector a Ionic Vision. Tihle dva pánové z Belgie (třetí je jako technical support) do nás bez milosti perou oldschool EBM, jejich vzory totiž při vzniku byli hlavně již zmiňovaní Nitzer Ebb, dále třeba Kraftwerk nebo Depeche Mode. Dalo by se říci, že toto album je proti jejich předchozím věcem, už poměrně "klidné", kdy si kapela našla svojí cestu. Až na pár písní, se na CD nachází čisté, promyšlené EBM se spoustou nových zvuků, což ovšem neznamená, že si neposlechnete agresivní hudbu. Skvěle zvolené zvuky a nápady ze strany melodie doprovází emotivní zpěv, což jako celek dokáže perfektně strhnou k divočinám na parketu. Hned u úvodního songu "Time" vás klávesové pozadí přenese do dob největší slávy Kraftwerk, naproti tomu "Breaker" evokuje pomalejší kus od Nitzer Ebb, aby vás nášleh "Sin" poslal do kolen už při náběhu klávesových bloků. Jako celek se dá album označit za nadprůměrné a komu se Ionic Vision líbí a chtěl by ještě trošku přitvrdit, ať si poslechne jejich starší věci...

Solar Fake - "Broken Grid" (2008)

24-06-2008 Lemarcher :: Začátkem mrazivě chladného února 2008 prolomila ledovou tříšť hladiny elektro/EBM scény ostře nabroušená příď dosud neznámého ledoborce. Jedná se o debutové album projektu Solar Fake nazvané Broken Grid. Dle našich výzvědných sonarů je za ním skryt Sven Friedrich, zpěvák známý z kapel Zeraphine a Dreadful Shadows. Již při prvních tónech pilotní střely alba, Hiding Memories From The Sun, poskočily kardiostimulátory všech pravověrných temných elektroniků nefalšovanou radostí. BPM našich srdečních náhražek se rapidně zvýšilo při druhém tracku, Stigmata Rain, který se zpočátku celou minutu a 30 sekund tváří jako poklidný synthpop, aby vzápětí o to víc překvapila exploze syrové agrese v EBM refrénu. Ocelově hypnotický povrch třetího torpéda v řadě, (You Think You're) Radical nenechá na pochybách ani nejskeptičtějsí mechaniky v podpalubí, že je načase rozvlnit své ztuhlé syntetické šlachy a vrhnout se vstříc tanečnímu šílenství ve skladu další munice, čekající na odpálení. Pochvala by patrně přišla i od kormidelníka Radiohead, Thoma Yorkea, za atmosférickou předělávku songu Creep. V druhé polovině alba se sice nachází už jen víceméně recyklované melodie, které jsme v jiné podobě zaslechli již na začátku plavby, nicméně i tak se jedná o velice slušně tepající nukleární motor vhodný pro plavby napříč ledovými oceány elektronické hudby 21.století.

IGO - "Synth Love" (2008)

09-06-2008 EO :: BEEO rypadlu se tentokrát podařilo vydolovat do temnot EBM světa opravdovou synth raritku až z daleké Číny. Abychom se zase jednou věnovali synthpopu, máme tu pro vás sken čerstvě vydaného alba, s příznačným názvem "Synth Love", od čínského dua B6 (klávesy) a J Jay (zpěv), které si říká "IGO".
Pokud máte rádi profesionálně ukutý a vybroušený synthpop ve své více romantické podobě, nenechte si tento plát nerezu rozhodně uniknout! Na albu najdete moderně "synth" znějící špony, ve stylu Depeche Mode, New Order a podobných partiček. Rozhodně se však nejedná o bezduché kopírování uvedených zdrojů, ale o velmi nápaditou a čerstvě znějící hudbu, s výborným klávesovým zvukem a příjemným zpěvem. Až si jednou budete chtít dát oddech od postoje krutého EBM boimecha, nebo se budete chtít zasnít, či si příjemně zatančit se svou feminní variantou biomecha, pak se vám toto album pro takové příležitosti bude náramně hodit. Zvláště doporučuji zajímavě tvarovanou šponu "Fake Van Gogh", která dává tušit, že mají tito pánové z Šanghaje dostatek nápadů i s přesahem mimo synthpop.

Spark! – "65 Ton Stål" (2007)

30-05-2008 BE :: Tak tohle duo ze Švédska se po prvním poslechnutí okamžitě zařadilo do našeho playlistu. Jak už bývá u severských kovářů zvykem, jedná se totiž o další partu, která ze sebe chrlí oldschool, hardcore EBM a to my moc rádi. Navíc jejich logo se nápadně podobá tomu našemu BEEO. Album je jejich prvotinou a tak trochu je to na albu znát. Ne že by obrobky byli špatné, ale je slyšet zatím nevybroušený zvuk včetně zpěvákova nedotaženého hlasu, který pěje ve svém rodném jazyce. Dalším záporem je délka alba, kde se nachází pouze 8 kousků, za to ovšem pěkně nasr..., tedy ostrých, což si myslím, že plně vynahradí onu krátkost. Písně se pěkně odsypávají (nenajdeme zde žádnou pomalou), tvrdé klávesové bloky na Vás padají ze všech koutů, mile potěší staré elektro minimalistické postupy, bez větší snahy o inovaci, což je u oldschool EBM dobře. Jestli chlapci z Falkenbergu nepoleví a dál budou vyrábět agresivní, syrovou a rychlou palbu, určitě o nich ještě uslyšíme. Zatím ale nemůžeme říci: co píseň to pecka. Za to můžeme skandovat: Hoši děkujem...

Orange Sector - "Profound" (2007)

16-05-2008 BE :: Německé duo z Hannoveru mělo obrácený postup vývoje než Nitzer Ebb. Z jejich synthpopových prvotin kopírující vlnu Depeche Mode se z Orange Sector stala kovárna v jejíž výhni vznikají ostré a opravdu syrové kousky. Zatím poslední, řádně ukované album s názvem "Profound" je palbou agresivních zvuků, které vytvářejí, tak námi oblíbení, tvrdé EBM (nebo chcete-li Oldschool EBM). Invaze strojovosti a syrového hlasu ovládá všechny písně, ať už se jedná o pomalejší kousky či ty "odsypávající". Některé produkty mají svůj sound tak vybroušený, že z nich čiší snaha kapely o posun kamsi dál – vytváření úplně nových zvuků a jakási jejich překombinovanost (pokud jste slyšeli EP "Sweet Isolation" od Ionic Vision a Orange Sector společně, víte o čem mluvím). "Profound" je zatím nejtvrdším počinem v kariéře kapely a nemůžem se dočkat co z této oldschoolové kovárny vypadne dál...

NIN - "The Slip": zbrusu nové album ke stažení

05-05-2008 EO :: Začínáme tu mít až trošku moc "devítipalcáků", ale nejde to jinak. Jak se dalo očekávat z ochutnávek jednotlivých špon, které se v minulém týdnu začali objevovat na stránkách skupiny, Nine Inch Nails vydali další plnotučný kousek!
Nejsou to ani 2 měsíce od vydání kolekce "Ghost I-IV" a máme tu další dlouhohrající plát oceli s názvem "The Slip", obsahující 10 masivních a dokonale naostřených hřebíků. Celé album, v různých formátech (od mp3, přes plnou CD kvalitu, až po 24bit/96kHz audio pro zvukomaniakální biomechy) mužete získat, jak už je u NIN zvykem zcela zdarma, na stránkách www.nin.com.
Pocity z poslechu tohoto kousku vám naservírujeme hned, jak je naše EBM mozkozávity zpracují.

Spetsnaz - "Totalitär" (2006)

30-04-2008 BE :: Před dvěma lety mě vezl EO autem z práce domů a s poznámkou "Sehnal sem něco novýho." pustil Spetznas, právě toto album. Při prvních tónech bylo jasné, s kým mám tu čest a začal sem děkovat elektronickému pánu čertu, že se najde někdo, kdo na rychlou, tvrdou elektronickou scénu nezanevřel.
Tohle LP se stalo hned po Nitzer Ebb dalším milníkem na mojí cestě světem EBM. Od prvních tónů je jasné, že tahle švédská dvojice (Pontus Stälberg a Stephan Nillson) neopouští old-schoolové kořeny. Z alba pryští vliv již zmiňovaných Nitzer Ebb (zvláště u pecky "Evader", kde se snaží i o podobný zpěv), s novými, moderními zvuky a hravějším aranžmá. Silný, emotivně agresivní hlas doprovázejí melodicky zvládnuté, tvrdě nalajnované smyčky s hravým industriálním pozadím. I zde, po vzoru podobných kapel, najdeme spojení EBM s militantní stránkou věci, která na nás vypadne už v úvodním intru.
Celkově je produkt kombinací syrové elektroniky s velmi energickým (tanečním) nábojem a navíc: co píseň, to pecka!!! Což je dnes už dost vzácná komodita.

NIN nabízí, opět zdarma, svůj nový singl Discipline

28-04-2008 EO :: Trent Reznor aka Nine Inch Nails opravdu nezahálí a zdá se, že jako první zcela pochopil jak využít internet k propagaci své tvorby a jak se s největší pravděpodobností bude v budoucnu odehrávat prodej / stahování hudby. Na oficiálních stránkách NIN (http://dl.nin.com/discipline/nin) si tak lze od 22.4.08 stáhnout, v plné kvalitě, jeho další skvělou pecku s názvem "Discipline". Připomínám, že zcela nedávno stvořil soubor 36 instrumentálních skladeb "Ghost I-IV", takže je mu asi v současné době můza tvrdé elektroniky opravdu nakloněna. Koho "Ghost" neoslovil, muže se u "Discipline" opět těšit na více "party" zvuk se zpěvem, plně ve stylu předchozí plnotučné špony "Year Zero". Nezbývá než použít slov TR: "Take your shirt off and dance to it!" Neváhejte a nasávejte!

Revolting Cocks - "Beers, Steers + Qveers" (1990)

17-04-2008 BE :: Beers, Steers + Qveers. Tahle úvodní pecka, když zazněla před mnoha lety v pražském klubu 007 (i několikrát za večer), všichni ožili, jako by je pod brusku bral. Tahle výtečná deska se v době svého vzniku svezla na vlně vznikající tvrdé elektronické hudby a dodnes patří ke špičce žánru. A to postupem času ještě pěkně uzrála. Kapela vznikla roku 1985 jako "vedlejšák" Ala Jourgensena (Ministry). Dalšími zakládajícími členy byli Luc Van Acker, Patrick Codenys a Richard 23 (Front 242), aby se časem v tomto lůně zvrhlosti prostřídalo nespočet známých i méně známých "zvrhlíků". Na tomto jejich třetím (asi i nejlepším) albu jsou znát hlavně vlivy kapely Ministry, ale není přímou kopírkou. Tvrdě industriální bicí, agresivní, kompjůtrově doladěný hlas (řev), zvrácené texty, výborný kytarový doprovod a sóla, syrová basová linka, drsná elektronika a to vše skvěle smícháno v jeden odlitek. To jsou přednosti, které dnes člověk jen těžko ještě někde nalezne. Minimalistické postupy a celkově ponurá nálada přidává do celku "příjemně" depresivní atmosféru, těžkou jak cihly padající na Vaší hlavu. Tak vezměte helmy a vzhůru do toho...

Koncert Banana Zeros + Tear (09-04-2008 - Futurum, Praha)

12-04-2008 EO :: Ve středu 9. 4. 2008 jsme s BEEO rypadlem navštívili v pražském Futuru koncert skupin Banana Zeros (České Budějovice) a Tear (Praha). Oba vystupující teamy nám zahrály směs tvrdší elektroniky a synthpopu, kde vše padalo, ale bohužel nestálo na zpěvu.
Kolem 20:30 začala túrovat své stroje a rozjíždět celkem nabušené vystoupení 4 členná partička Tear, soustředěná kolem zakladatele Zdeňka Vovesného. Na vystoupení Tear jsou zvlašť zdařilé aranže s živými houslemi, které kdyby zněly více elektronicky, neměly by chybu. Basák s bubeníkem nám přesně a nekompromisně zatloukali rytmus do hlavy, až se naše bioschránky začaly pomalu dávat do pohybu, skenovány laserovými světly, připevněnými na mikrofonu zpěváka a na hudebním nářadí jeho spoluhráčů. Světelné lasery, občas přepínané do oslňujícího bílého světla skvěle dotvářely atmosféru a show skupiny, výborný nápad. Když jsem konečně vlnu energie a hudby, v které byl chvílemi až moc znatelný vliv skupiny VNV Nation, zachytil a začal si po ni s rypadlem surfovat, vystoupení se již bohužel blížilo ke konci. Celé vystoupení Tear tak bylo shazováno do hlubin pouze již zmiňovaným zpěvěvem, který byl velmi podprůměrný. Stejně tak původní tvorbu skupiny předčily předělávky od Depeche Mode, Sisters of Mercy apod..
Po cca 20 min. pauzičce nastoupili před naše skenery hlavní protagonisté, alespoň dle velikosti písma ma plakátech, skupina Honzy Vozáryho (ex Oceán) Banana Zeros. Tomu co předvedla tato partička, ač zaštítěná velkým jménem, bych nerad věnoval moc prostoru. Vše se dá shrnout jen do jednoho slova "nuda", což se postupně projevilo i v publiku, které během vystoupení Banana Zeros postupně odchazelo na nějaký ten drink, či k domovu. Zpěv velmi velmi špatný, klávesy téměř neslyšitelné, bicí souprava pana Vozáryho sice vypadala zajímavě, chvílemi jsem však pochyboval zda na ni vůbec hraje a není to playback, podiové show neexistující. Od půlky vystoupení zbývalo v publiku jen pár skalních fanoušků a tak mám dojem že bylo i předčasně ukončeno (žadné gradování koncertu před koncem jsem nějak nezazanamenal).
Pokud si zopakujeme koncert některé z těchto skupin, pak to bude koncert Tear.

Insekt - "Teenmachine" (2006)

02-04-2008 BE :: Poprvé jsem kapelu Insekt slyšel asi před rokem, čemuž nerozumím, protože tohle belgické duo působí v EBM továrně už od roku 1989!, kdy se ukulo z legendárních kapel Vomito Negro a The Klinik. Nemůžu tedy porovnávat předešlá alba (z těch kousků poslechnutelných na webu to nejde), ale jen tento vybroušený skvost s názvem "Teenmachine". První co Vás na albu překvapí je jeho různorodost. Kapela jakoby na albu nemá svůj styl, s každého elektro žánru si vezme kus a vysoustruží z něj píseň. Kupodivu to není na škodu. Na placce nalezneme temnou gotiku, uhlazené syntetizátorové plochy, našlápnuté elektro beaty, odskůlovou nostalgii ala Kraftwerk, trocha trash EBM a v případě písně "Bambifucker" i výbornou (možná trochu komerční) hitovku. Celkově se jedná o nadstandartní, většinou rychlou, odsypávající elektroniku, která je určena spíše posluchačům uznávajícím Nitzer Ebb, Ionic Vision a třeba Spetsnaz, protože zde nenajdeme zaběhnuté "moderní" EBM klišé, kterého jsou na trhu tuny.... Vřele doporučuji.

Black Strobe - "Burn Your Own Church" (2007)

31-03-2008 EO :: S BEEO rypadlem jsme tentokrát zabrousili do Francie a vykopali do temnot světa partičku Black Strobe, která v roce 2007 vydala svůj debut Burn Your Own Church. Před vydáním velkého plátu oceli se toto uskupení věnovalo hlavně remixům a to kapel jako jsou Nitzer Ebb, Depeche Mode, nebo The Neon Judgement. Na jejich debutu můžete slyšet vynikající elektroclash, ovlivněný již zmiňovanými partičkami, které má po francouzsku oblé a příjemné hrany, zahalené však v temném oparu elektronických zvuků. V českých ornicích zní podobně tvorba Bruno Ferrari. Za poslech určitě, mimo jiné, stojí skladba "I'm A Man", se kterou se podíváte až do bluesových končin, nebo "You Should Me", kde uslyšíte pořádné elektro. Máte-li tedy někdy dost EBM ostrosti a toužíte si poslechnout něco až elektro bluesového zašmátrejte právě po této velmi kvalitní šponě, která vás rozhodně nepořeže a nebude nudit.

Nine Inch Nails - "Ghost I-IV" (2008)

05-03-2008 EO :: Trent Reznor (alias NIN) vypustil do koloběhu další kolekci svých ostře broušených špon. Vzhledem k tomu, že všech 36 špon lze získat jako ucelenou sbírku v mnoha provedeních, nevím jak tuto kolekci nazvat. Všechny špony lze pořídit od downloadu za 5$, včetně obsáhlého bookletu, přes klasické 2CD, až po luxusní ručně očíslovaný "ultra deluxe limited edition" vinylový pack za 300$ (limitovaná série 2500 kusů tohoto packu prý byla rozebrána během chvilky).
Všech 36 kousků bylo vytaveno během 10 týdnů, jsou čistě instrumentální a spolu s Trentem se na nich podíleli taviči kvalit Alana Mouldera, či spoluhráče z posledního turné Alessandra Cortiniho. Každá skladba má vlastní obrázek a je dotažena v perfekcionalistickém Reznorově stylu do dokonalosti. Sám TR sbírku doporučuje všem 'street dreamers' a přesně tento název dle mého názoru vystihuje styl v jakém byly špony vybroušeny.
Kolekce rozhodně není na 1. poslech a rozhodně není určena k tanci či zábavě. Pokud však vydržíte, několikrát vzorky orestujete a budete se jim věnovat pozorným poslechem, nejlépe za sychravého industriálního večera, unaveni včerejší vydařenou BEEO EBM párty, zjistíte, že jde o velmi kvalitní produkci, navozující opravdu pouličně snivou náladu. Upozorňovat na některé špony ze sbírky v tomto případě nemá žádný význam, dílo dokonale pracuje jako slisovaný monoblok. V kolekci naleznete jak klasické NIN elektronické zvuky, industriální ruchy, tak i klavír či akustickou kytaru, vše sladěno do dokonalé souhry. Já osobně, po počátečním rozčarování z 1. poslechu, tuto kolekci přehrávám neustále dokola, kdykoliv je třeba dostat se do té správné industriální nálady a to je skoro pořád, že. Vřele doporučuji všem vydržet a nasát tu atmosféru. Vynikající dílo!

Celluliode - "Naphtaline LP" (2007)

05-03-2008 BE :: Kapela Celluloide působí na poli hudby od roku 2002, kdy vydala své debutové album s názvem "Naive Heart". Abych byl upřímný, tak do pátého (zatím posledního) alba "Naphtaline LP", se toho příliš nezměnilo. Jak francouzké trio samo nazývá svůj styl, jedná se o EBM ovlivněné pípajícím synthpopem, s čímž se dá souhlasit jen napůl. Vlivy EBM zde při troše snahy najdeme, ale spíše bych se přikláněl k tomu pípajícímu synthpopu. Klasické synthpopové postupy zde doplňují vysoké analogové zvuky ala oldschool, které albu dodávají veselosti a skvělý ženský vokál mírně kopírující "gahanovskou" atmosféru, který se tu veselost snaží držet v potemnělejších vodách. Všechny písně jsou převzaté od známých kapel: Depeche Mode, Camouflage, The Cure, Sisters of Mercy nebo Dead Can Dance, čímž album navázalo na již vydáné EP z roku 2003. Při poslechu celé desky se ale nevyhnete mírné monotónosti. Neznamená to však, že produkt je nezajímavý, spíše naopak. Osobitý přístup a perfektně zapadající hlas je to hlavní plus, které zdvihá tento "celluliode synthpop" nad průměr.

Angelspit - "Krankhaus" (2006)

22-02-2008 BE :: Debutové album australské dvojice Angelspit (mohli jsme je vidět i v Praze) je trochu odlišným produktem, než na jaký jsme zvyklý od podobných elektro krů. 14 skladeb je ve znamení svižné, řádně sekané elektroniky (až na dvě instrumentálky), doplněné kytarovými rify, které se tu a tam stávají nosnou melodií. Šlapající elektro doplňují ženské a mužské vokály, které se bohužel omezují na jakési rapování, kázání, což až na refrény působí dost monotóně. Velice kladně působí bicí, které nekopírují zaběhnutý (techno) styl (rozuměj "tuc, tuc") a naopak jsou hravou připomínkou starých breakbeatových časů. Co je kapela vlastně zač vám ale dojde až po shlédnutí klipu "Vena Cava" na jejich stránkách, jež je směsicí gotiky a art deka a dotvoří váš názor na toto duo ze Sydney. Jejich vizuální stránka je totiž možná lepší než muzika. Celkově album možná trochu sklouzává do škaltulky ala "KMFDM", ale rozhodně svým novátorským přístupem neuráží.

Run Level Zero - "Arctic Noise" (2008)

22-01-2008 EO :: Nasypte do míchačky na beton Front Line Assembly a Skinny Puppy, pořádně promíchejte a směs pak dejte zchladit za polární kruh. Odměnou vám bude ochutnávka třetího alba 'Artic Noise' švédského tria 'Run Level Zero', které spatří temnoty světa 30. 1. 2008 pod křídly labelu Memento Materia. 12 tvrzených vrutů na této placce sice poctivě ctí své vzory, rozhodně jim však ale neschází kreativita. Mužete se tak ponořit do chladných elektronických beatů Skladby 'Black Cinder', vzápětí si zaskotačit při tanečním vrutu 'Hitting Ground', abyste mohli být opět svrženi za zvuku vikingských bubnů v kousku 'Stroke' do temnot. Při zvuku polární záře, ozývající se ve šponě 'Shine', budete vyvedeni opět do šera zimních dní, kde mužete poslouchat jak zní cinkot rampouchů. Ano, toto album by opravdu nemělo, dle mého názoru, uniknout vaši temné pozornosti.

Preview: Atrocity - "Werk 80 II"

20-01-2008 Německá elektrometalová parta Atrocity vydává 29. 2. 2008 další album předělávek hitů 80. let, nazvanou 'Werk 80 II'. Toto album vychází 10 let po vydání první části Werk 80 a bude obsahovat např. předělávky těchto kusů: Bronski Beat ("Smalltown Boy"), Depeche Mode ("People are people"), A-ha ("The Sun Always Shines On TV"), Visage ("Fade To Grey"), Frankie Goes To Hollywood ("Relax"), atd.. Některé kousky si již nyní můžete poslechnout na internetových stránkách skupiny. 1. část, dle našeho názoru, nebyla zrovna kreativní, takže uvidíme uvidíme co provedou s dalšími dnes již klasickými hity.

Informace: And One - "Bodypop 1½"

20-01-2008 Německé synthpop uskupení And One pozdrželo vydání EP Bodypop 1½, obsahující mimo jiné And One předělávky skladeb svých vzorů Depeche Mode. Dobrá zpráva je, že vzhledem k množství nashromážděného materiálu a požadavků od fanoušků bude z EP plnohodnotné album. Vzhledem k našemu, ne moc pozitivnímu názoru na kvalitu produkce And One, jsme velmi zvědavi, co se skvělými kousky od DM provedou. Malá ukázka ze zajímavého tracklistu: Depeche Mode ("Never Let Me Down Again"), Front 242 ("Operating Tracks"), D.A.F ("Der Mussolini"), Nitzer Ebb ("I Give to You"), The Cure ("Kyoto Song"), atd., atd..

Vzorek z chystaného alba Nitzer Ebb

20-01-2008 Dave Clarke ve svém pořadu White Noise show na holandském rádiu VPRO's 3 Voor 12 pustil skladbu 'Once you see' z chystaného alba Nitzer Ebb, obsahující vokály nazpívané Martinem Lee Gorem z Depeche Mode! Potvrdil tak zprávy o jejich spolupráci a vyšrouboval naši nedočkavost do dalšího patra. Skladba rázně túruje motory a jsou v ní slyšet staré dobé kořeny Nitzer Ebb, vypadá to, že nové album bude kvalitní sbíječka. Skladbu lze najít, poslechnout si, případně rovnou stáhnout na všemocném internetu, neváhejte.

Colony 5 – "Knives" (MCD, 2007)

16-01-2008 EO :: Na tomto singlu pustila do temného světa švédská partička Colony 5, po 3 letech mlčení, svůj nový materiál. Singl ohlašuje přicházející plnotučné album Buried Again, které můžete očekávat během února. Z poslechu tohoto odlitku je znát, že nám kapelka přitvrdila a posunula se směrem k ingotům jako jsou Front Line Assembly nebo Skinny Puppy. Nové album by tak mohlo být pro dělníky EBM velmi zajímavé. Před poslechem doporučuji otočit ovladačem hlasitosti na max a vychutnat si tak 1. skladbu, která je velmi kvalitním a stabilním podstavcem, plnými doušky.

Nitzer Ebb – "That Total Age" (1987)

14-01-2008 BE :: Tady to všechno začalo!!! V každym případě aspoň pro nás, protože tohle album přetočilo naše biosenzory o 520 stupňů a pustilo nám do žil 220. Je to první album britské dvojice Nitzer Ebb a poklidnou vodu elektronické hudby řádně zčeřilo. Celé album se nese v rychlém rytmu tvrdých computerových syrových smyček doprovázených emocionálně agresivním zpěvem, který vytváří hlavní nosnou melodii každé písně. Tvrdé klávesy a skvělý hlas doplňují rytmické industriální zvuky, které perfektně zapadají do už tak těžké "nakládačky". Ani jedna píseń si na nic nehraje, prostě na vás vypálí svojí dávku agresivity a nechá vás v ní vyválet. Při poslechu písně "Join In The Chant" (někdo tvrdí, že nejlepší píseň od Nitzer Ebb vůbec), mnohým z nás ještě dnes přeběhne mráz po zádech. Vůbec nechápeme jak taková věc mohla vzniknout už v roce 87. Pokud album neznáte, okamžitě to napravte, protože tohle je praotec Čech oldschool EBM...
EO :: Nezbývá než bezvýhradně souhlasit a pokyvovat hlavou v rytmu Nitzer Ebb strojů. Nitzer Ebb a jejich album That Total Age jsou 2 naprosto základní součástky, bez kterých by se EBM stroj nikdy nedal do pohybu! Má nejoblíbenější skladba, kterou jsem kdysi v rudých dobách sháněl přes 3 roky, se schovává pod názvem Let Your Body Learn.

5F-X - "The Xenomorphians - Your Friendly Invasion" (2007)

11-12-2007 BE :: Album zpočátku působí jako zkažený ořech elektro odpadu, bez nápadu a energie. Ale při vícero poslechnutí se rozlouskne skořápka, kde pak nalezneme spoustu výtečných jader. Zvláště výživným je druhé jádro (n.a.s.m.), které evokuje šamanský rituál v tovární hale za skřípění industriálních nástrojů a agresivních kláves. Celé album se nese v duchu svižné noisy elektroniky, která nenechá posluchačovo ucho chvilku v klidu.Pozadí neustále doplňují těžké klávesové bloky dotvořené tu skřípěním, tu rachtáním, aby vytvořili hutně stravitelný pokrm. Všech 11 skladeb je čistě instrumentálního a minimalistického charakteru, což dodává temné atmosféře na síle, která na vás padá v každé minutě. Myslím, že po skonzumování tohoto skvostu, budete ještě dlouho trávit... ale stojí to za to.

Nitzer Ebb na novém albu s Martinem Gorem

19-11-2007 Tak k nám přitekla zpráva, že na novém albu Nitzer Ebb, které je právě v továrně, se bude podílet Martin Lee Gore z Depeche Mode! Jsme velmi napnuti, co z takové spolupráce bude a nemůžeme se dočkat, až se k nám nové album NE dostane.
Zatím doporučujeme poslech první špony z nové dílny NE, která by mohla ledacos naznačit, skladby Bayroll (John 0 Mix), kterou najdete na sountracku k filmu SAW IV.

Nine Inch Nails - "Y34RZ3R0R3M1X3D" (2007)

16-11-2007 Měli jsme možnost poslechnout si v malém předstihu nové remixové album Reznorových NIN.
EO :: S ocelově chladnou hlavou, která byla při poslechu rozpálená do červena, vám můžu sdělit, že to stojí za to! Najdete tu dva víc než výborné kousky od spiklence a předskokana Saula Williamse (skladby Guns By Computer a Survivalism), spolutaviče ocelových hřebíku Alessandra Cortiniho, ano to je ten co se skrýval na posledním turné za klávesami, zde se však skrývá za svou skupinu Modwheelmood (The Great Destroyer), nebo dalších předskokanů Ladytron (The Beginning Of The End). Deska pro mě asi nemá slabinu, jen malinkatou prasklinku vzniklou příliš rychlým chlazením oceli v podobě 14 minutové předělávky, mé jinak velmi oblíbené skladby, Me I'm Not od Olof Dreijer.
Album celkově převyšuje nejméně o 3 lešenářská patra podobný a srovnatelný počin - výběr nejlepších amatérských remixů skladeb z Year Zero, vydaných taktéž letos pod záštitou NIN.

Spetsnaz - "Deadpan" (2007)

10-11-2007 "Špenáti" vydali námi velmi očekávané nové album!
EO :: Na novém albu švédské skupiny Spetsnaz, které vychází v limitované edici jako 2CD, je velmi znát posun k elektronické a taneční hudbě, řekl bych že jdou stále přesně v hlubokých stopách svých vzorů - Nitzer Ebb, deska je tak velmi podobná jejich posledním odlitkům. Rozhodně to však není mínus a dle mého kovového názoru, co skladba to hit! Zvláště dobře vytavené jsou např. skladby Indifference, Nonplus a z druhého CD pak She went, kde můžete slyšet i ženský hlas. Zvukově by to chtělo trošku víze nažhavit, ale jinak vřele doporučuji, obzvlášť pokud máte rádi Nitzer Ebb z poslední doby.